Leden 2015

Osvítil mě Bůh (Máš to u mě šéfe) - workout game

9. ledna 2015 v 21:33 | Aly |  Moje snaha o hubnutí
Ahojte,
dlouho jsem přemýšlela jak si zpříjemnit cvičení, nebo se alespoň donutit něco dělat, a tady to je:
No víte jak to myslím... :D Budu se dívat na oblíbený seriál a u toho cvičit. Musím tady podotknout, že ten nápad byl zcela samostatný a jakmile jsem zapátrala na netu tak jsem zjistila, že mě někdo předběhl.
Ale i tak je to chytrý ne?
Sice po pár epizodách budu mrtvá, ale to je detail... :D

Takže třeba:
Kdykoliv Hodor řekne "Hodor" (prakticky kdykoliv něco řekne :D) udělám 10 sed lehů.
Když někdo umře udělám 20 dřepů.
Když se ukáže drak tak budu dělat celou scénu... Jak se tomu říká česky? Panák? Něco takového.

Nápadů můžete mít více, doporučuju na tohle ještě American Horror Story...

Pravá tvář

5. ledna 2015 v 22:01 | Aly |  Témata týdne

Je dneska vůbec možné vidět něčí pravou tvář? A nebo se každý stavíme do role oné tajemné osoby?

Řekli byste, že ta holka, která se na vás každý den široce usmívá trpí depresemi? Ten libovej frajírek, který do vás jednou vrazil a ani se neomluvil, je vlastně citlivka?
A o tom to je. Na ulici si každý hlídáme tvář, kterou nastavíme okolí, jak chceme, aby nás chápalo a jak si myslíme, že si zíkáme největší respekt.
Každej je pro mě tajemná osoba, přece... U nikoho neznám jeho příběh, jeho tvář pod pomyslnou maskou.

Máma říkala, ať nemluvím s cizími lidmi.

Ale proč?

Řekněte mi, že vás ani jedenkrát nezajímal ten příběh, co se skrývá za těma smutnýma očima náhodného kolemjdoucího.
Nezajímal.
Můj celkem dobrý kamarád dnešní dobu definoval výstižně:

"Všichni spolu a přitom každý sám."


Nevím, jestli je to jeho citát, nebo to od někud ukradl, ale je to výstižné.
Nenávidím dav, pro ten jeden prostý důvod. Když jste v davu, cítíte se silní, jste uprostřed skupiny a jste tak dokonale nevšímaví. Nenávidím za to sama sebe a všechny. Ale jsme lidi a takhle jsme naprogramovaní.

Dobrý příklad jsem třeba já (jsem hold narcis a musím o sobě furt mluvit), myslím, že na vrch působím uvolněně, ale uvnitř... Nechtějte vědět co za směsici pocitů je uvnitř.
Možná na venek působím, že mi na názoru ostatních nezáleží, ale užírá mě to... Užírá mě, když mě někdo nazve tlustou krávou (166cm, 60 kilo) a i když vím, že to není pravda, tak... Následující měsíce se trápím hlady.

Nenávidím se, nenávidím se, nenávidím se.

No jo... Klasické zkuhrání teenagera, který si myslí, že za nadávání na dnešní společnost dostane nobelovku.