Srpen 2014

Abolutně úžasné bydlení

28. srpna 2014 v 14:54 | Aly |  Můj svět a moje žblepty
Ahoj.
Ano zase jsem lozila po Tumblru a našla jsem pár obrázků, které ukazují... no povím vám to sama.

Můj vysněný byt... Jo nejradši bych žila v bytě, prostorném, nejlépe dvoupatrovém, mám ráda ten ruch města. Sice jo malý domek, někde na předměstí je taky fajn. Byt nejlépe hned u střechy, kde by šlo chodit, nebo v přízemí a mít svůj dvorek.
Obývák
V obýváku bych chtěla mít retro prvky. Taky dřevo, ono, sice se na ty moderní obýváky (ty celé bílé) strašně dobře kouká, ale připadají mi chladné, bydlet bych v tom nechtěla.
Jo taky holá cihlová zeď je pěkná. Chtěla bych mít knihovnu, ve které budu mít věčně bordel, říkejte si co chcete ale knihy prostě miluju.

Ložnice
Čelo postele by nejlépe mělo být u okna, po stěnách by byly obrázky a plakáty.
Postel by měla být měkká a s nějakým přehozem (sice nevím, jak bych to zvládala furt stlát, ale co..)
Ten globus by se mi tam líbil. Třeba by nad postelí mohla být mapa světa, kde bych vybarvovala země ve kterých jsem už byla. Taky bych tam chtěla poličky z knihama.

Kuchyně a jídelna
V kuchyni by mělo být plno věcí, aby vypadalo, že tam je nepořádek, taky něco na bumbání (frukování).
Taky konvice na čaj a k tomu hrníčky. Konvice na čaj je nezbytnost.
Koupelna
Vana a prostor na šampóny a kosmetiku, jediné moje podmínky.
Taky možná to dřevo...

Ostatní
Mám ráda parkety, taky by v celém domě měly být velká okna, se vzdušnými závěsy a žaluzkami. Možná okení sedátko...

Ale všechno jsou to jenom sny...

Outfitty inspirované postavami v seriálech\filmech

22. srpna 2014 v 11:32 | Aly |  Můj svět a moje žblepty
No, zase tu mám jeden... Super narcistický článek, který vypovídá... Uhodli jste, o mně.

Ke svému stylu bych chtěla říct, že miluju grunge, trička s retro skupinami a tmavé barvy (připomíná vám to Carrie a Ester? Asi jsem si stvořila Mary Sue... Co už).
Tenhle článek se bude skládat hlavně z obrázků, tak jdem na to.
Ano American horror story... Musím říct, že pravidlo nahoře dodržuju, tedy vezmu si alespoň něco černého.
Violet Harmon (přechylování je zlo) prostě jsem milovala její styl oblékání, převzala jsem z toho hlavně ty klobouky a retro batohy, vysoký boty a touhu pořídit si podobný zapík.
Ano, další oblečení a moje obsese v Deanovi a Samovi Winchesterových, tenhle outfit je jimi inspirovaný. Prostě flanelky, kožené bundy, obnošené džíny, vysoké boty, amulety (to mi připomíná, že bych měla najít svůj pentagram) a retro rockové kapely (Na které Dean nedá dopustit). A Impala, na tu nezapomeňme na baby, moje vysněné auto...
Těmihle dvěma jsem se inspirovala nejvíc, teda... Netahám s sebou pytel soli, zbraně, svědcenou vodu ani knížečky k vymítání démonů.
Když se snažím působit elegantně (Není to moc častý jev)
Dlouhý kabát, šála... Tohle většinou nosím na podzim.
Všimli jste si, že všichni záporáci šetří na barvách? Jak můj oblíbený ledový obr, tak král pekla a i geniální zločinec...
Na zimu....
Po tomhle článku budu jako Han...... Solo.
Ok takže poslední na jaro\podzim... Sakra začalo mě to bavit... :D

Knockin' On Heaven's Door - kapitola 1.

21. srpna 2014 v 22:49 | Aly |  Knockin' on Heaven's Door
Ahoj, jo je tu druhá kapitola. Ne nejsem u babička, ale doma... A dneska jsem se tak nudila, ano já vím krásný den, ale vzhledem k tomu, že jsem neschopná komunikovat jinak než psaním, morseovkou (ze které si pamatuju jenom A. B. C. D. E. F. S. O. a W.) nebo kouřovými signály tak jsem se jaksi omezila na nudění se doma.
Ano, napsala jsem první kapitolu, doufám, že se bude líbit a já jdu hledat další způsob jak se zabavit-je to zlý dokonce jsem přečetla tři čtvrtiny ze střetu králů. (A jsem líná svině, takže na blog přidávat nebudu- moc)


Varování- jako vždy: Možná sprostá slova a řeč může být zavedena i na drogy

Aneb, jak Carrie poznala Scotta (A on se divil, že ho ze začátku neměla ráda, vážně nechápu proč :-))

Carrie, pokrytá trolí krví si to šourala ulicí. Trolí krev byla černá, s lepivou konzistencí, ale nejhorší byl ten smrad, zkažená vajíčka zkombinovaná se spocenýma nohama, korunovaná lehkým odérem Chanelu číslo pět. S mačetou v ruce by ve dne budila pozornost, ale o půlnoci v tomhle městečku nebyla ani noha, tedy až na pár opilých puberťáků, kteří si jí prostě nevšímali.
K motelu Rudá záře došla za pár minut. Špinavé místo, už ta budova prozrazovala, že to není žádný Hilton. Oloupaná omítka, pár vybitých oken, smetiště u recepce a bazén jehož voda páchla tak strašlivě, že byla přesvědčená, že tam plave mrtvola ve značném stuni rozkladu, pomalu jí to ani nevadilo zvykala si na podobné prostředí celý život.
Když odemykala, musela do dveří kopnout. Uvítal jí ten samý špinavý pokojík, který opustila. Hodila mačetu do kouta, poté až rozsvítila. Postava stojící bez hnutí u postele ji moc nevzrušovala. Anděl si chodil jak mu to přišlo vhod. Na nočním stolku uviděla balíček bankovek, mohlo to být asi dvě stě dollarů v pětidollarovkách.
Vždy se to tak dělo, andělé jí dali zakázku, kterou buď vzala, nebo nevzala. Pokud ji vzala, ubytovala se v motelu a šla zabít dotyčnou stvůru. Poté našla na nočním stolku peníze, nechápala proč jí dávají tak málo peněz, ale uživila se tak a jiný způsob obživy si nebyla schopná najít. Pořád to bylo lepší než co dělali její nevlastní bratři. Co o nich slyšela, Kerseyovi dělali to samé, ale sami za sebe, nikdo jim neplatil. Bylo by to na ně podobné, oba věřili v lepší svět.
"Je to dlouho od tvojí poslední návštěvy." Poznamenala k andělovi. "Nechodíš se mě zeptat jaký jsem měla den." Odmlčela se. "Pro tvoji informaci to bylo naprosto k posrání. Tak co potřebuješ?"
"Slyšela jsi o nephillim?" Milovala jeho hlas, vždy zněl tak sebejistě a klidně.
"Levnější verze cracku?" Ráda ho škádlila. Na jedné nízké skříňce si nechala položené cigarety, sáhla po nich a už si chtěla zapálit. Adatiel, doteď stojící na opačné straně pokoje se u ní znenadání objevil, mrštným pohybem jí vzal zapalovač z ruky a znovu se přemístil na své původní místo.
"Trolí krev je hořlavá, už by si to mohla vědět. Ke splanutí stačí malá jiskra." Vyčetl jí.
"Nevadilo by mi, kdyby tahle žumpa vyhořela, byla by to služba lidstvu."
"Přes ty jsou tu tví bratři." Adatiel uměl vracet jízlivosti a věděl, že tohle je její achylovka.
"Nemluv o nich." Na chvíli ztratila nervy a málem to na něj vyštěkla. Každý den si vyčítalla, že je opustila. Zhluboka se se nadechla a klidně se zeptala. "Řekni kde a co mám zabít."
"Nejde o tom co máš zabít, potřebujeme ochranu. Je to syn jednoho anděla, je tvého věku, jistě si budete rozumět." Řekl tónem jako by jí domlouval že si půjde hrát se sousedovic klukem.
Věděla, že to nebude moct odmítnout, Adatiel se sám osobně zjevoval, jen když šlo něco důležitého, jinak s ní komunikoval pomocí lístečků. Pokusila se z toho vyvléknout. "Hele já zabiju i umělou kytku, nemůžu hlídat člověka. Navíc proč ho nepohlídá nějaký anděl?"
"Je válka, nemůžeme plýtvat anděly. Proto za nás zabíjíš stvůry."
"Kde je?" Povzdechla si, ano ta válka, která trvala prakticky od vzniku pekla.
"Jerom v Idahu. Bude lepší když vyjedeš ještě dneska."
Carrie byla na nedostatek spánku zvyklá, ale teď byla tři dny v kuse vzhůru. "Dej mi šest hodin." Adatiel kývnul a zmizel. Carrie na nic nečekala a zapadla do sprchy. když za půl hodiny vylezla rovnou s sebou plácla do postele.
Přesně o pět a půl hodiny později se probrala z bezesného spánku, o nic odpočatější než usínala. Odevzdaně si zbalila věci do hokejové tašky, vyčistila mačetu a odevzdala na recepci klíč. Poté se rozjela směrem Idaho.
Chtěla zastavit před nejbližším motelem, těsně před sjezdem se na sedadle spolujezdce objevil Adatiel. "Kurva tohle mi nedělej!" Rozkřikla se na něho, kvůli něj ten přejezd přejela a málem vjela do protisměru. Ten se sice zatvářil dotčeně, ale zase klidným hlasem jí navedl až k jednomu domku se špinavým dvorkem.
"O všem už ví, jen prosím buď milá." Řekl prosebně.
"Milá? To je nějaký druh virózy?" Carrie by se popsala všelijak, ale nikdy ne jako milá.
Jakmile vstoupili do domku musela zvednout obočí, panoval tam větší nepořádek než ve všech motelech ve kterých dohromady byla. Spíše to připomínalo smetiště než cokoliv jiného. Odněkud zprostřed se vynořil kluk, asi dvacetiletý. Na sobě měl džíny, které byly až moc volné, černé tričko a tenisky. Oblečením se zřejmě pokoušel zakrýt svoji hubenou postavu, byl hodně hubený a vysoký, typovala by tak metr devadesát. Měl velké tmavé oči a hnědé vlasy, padající mu do očí. Měl v sobě něco čistého, andělského, to samé v trochu větší míře, cítila z Adatiela.
"To je ona?" Kluk byl očividně rozčarovaný, za sebou táhnul tašku s oblečením. Adatiel souhlasně kývnul. Kluk na něj udělal pohled, který říkal. "Jsi ty normální?"
"Nějaký problém?" Carrie si založila ruce v bok a popostoupila k němu. Musela zaklonit hlavu aby mu mohla věnovat pohrdavý pohled.
"Myslím, že mi jako ochrana nebudeš moc platná." Řekl nevěřícně. Carrie neměla moc ráda lidi typu "Co na srdci to na jazyku." Ale chápala ho, měla drobnou postavu, nikdo by netipoval, že je ve skutečnosti silnější než vypadá.
Carrie se rozhodla o menší demonstraci, kopla ho do rozkroku, bolestivě zaúpěl a svezl se na kolena. Přidřepla si k němu a opřela se o jeho ramena, čímž ho přirazila ke zdi. Jeho pohled ji málem rozesmál, jakoby říkal Ukradla si mi spodní prádlo. "Nemám ráda, když mě někdo podceňuje." Zašeptala mu do ucha, chtěla přidat ještě pár výhružek, ale to už ji Adatiel odtáhnul za triko, které ji chytil u zátylku.
"Ta čivava kouše." Kluk mezitím vstal. Věnovala mu ještě jeden naštvaný pohled.
"Caroline, tohle je Scott Baily. Scotte, Caroline Bayfieldová." Představil je anděl.
"Jsem Carrie, řekneš mi jinak a nedopdne to dobře." Dívala se mu přímo do očí.
"Proč zrovna ona?" Zaprotestoval Scott.
"Všichni démoni se mě bojí a ty bys měl taky, jestli máš aspoň trochu rozumu." Zamračila se na něj.

Knockin' On Heaven's Door - prolog

20. srpna 2014 v 18:27 | Aly |  Knockin' on Heaven's Door
Ahoj,
tak znovu jsem byla na delší dobu pryč... Na táboře (jsem štěstím bez sebe, neboť mám výmluvu, která je pravdou), příští rok pojedu znovu a ano, zase na moje narozky. Letos se mi povedl úžasný trapas... Jdu si po lese, kolem kupy hnoje a myslím si "Tyvole do toho bych nechtěla spadnout." Jakmile si to domyslím, smekne se mi noha a šup... A ten den jsem zrovna měla narozky, jo už je mi patnáct jestli víte co tím myslím.... *šťouch šťouch mrk mrk* Už nemůžu jezdit na poloviční jízdné... Udělám tu krátkou reklamu... :D

Jestli nevíte co příští rok o prázdninách, jeďte na H+H, doporučuju... :D



Ale k tématu...
Už delší dobu si sepisuju povídku, teď jsem se odhodlala napsat prolog a poslat to sem, jestli se vám zalíbí... Doufám... Tak tu bude menší problém s přidáváním kapitol, které mám na druhém počítači taaakže... No, uvidíme no....
Název... Jaksi na názvy nemám fantazii, tak jsem tam jebla první název písničky, ale jde to k sobě, což je hlavní.
Představím vám tu postavy a no, pravní kapitola bude chronologiky před prologem. (Hustý už se neumím vyjadřovat ani v psaném slově) No pochopíte, jestli to teda budete číst.


Varování- jako vždy: Možná sprostá slova a řeč může být zavedena i na drogy




Carrie vběhla do obývacího pokoje, Scott s Ester ji slyšeli už když byla venku, protože měla zase jeden ze záchvatů kuřáckého kašle.
"Zakuř si na fyzičku!" Zašklebil se na ni Scott. Normálně by mu škleb oplatila a uzemnila ho sarkastickou poznámkou, možná ještě ukázala prostředníček, zvláštní u ní bylo, že když dělala to gesto zvedla levou ruku, jakoby předváděla svoje tetování, pěticípou hvězdu v kolečku. Nyní si jej měřila očima které barvou připomínaly dva nikláky, měla mrtvý pohled, pořád ho děsil. Rezavé vlasy měla v rozcuchaném drdolu, ze kterého jí zplihle viselo pár pramínků, poslední dobou jí vlasy řídly, taky se třepily a nabyly takový vybledlý odstín. Obličej přes který jí nyní přecházel stín měla zapadlý, pleť měla popelavou až našedlou, velmi bledou a měla i mírné vrásky. Pod očima měla tmavé kruhy, Carrie se nikdy nemalovala.
Na sobě měla šedé tričko ke krku, ošoupanou koženou bundu, volné roztrhané džíny a vysoké boty o kterých věděl, že v nich nosí stříbrný nůž. Poslední dobou nezdravě zhubla, i když Scottovi nebylo jasné jak se jí povedlo ještě více shodit, takže měla volné všechno svoje oblečení. Všude měla vystouplé kosti, nohy do X a měla chlapeckou postavu, žádné prsa, pas, nebo zadek. Typoval by jí něco málo pod čtyřicet kilo a to i na jejich sto padesát centimetrů výšky byla slušná podváha. Na šest a dvacet let vypadala příšerně.
Byla by velmi krásná, ale nesměla by kouřit, pít a musela by pravidelně jíst. Její životní styl se na ní podepsal, na zubech měla skvrnky od kávy a cigaret a všude po těle měla nezhojené začervenalé jizvy.
Věnovala jim unavený úsměv, zase byla pryč pár dní. Tentokrát se ale něco změnilo, byla střízlivá, ani si nenalila skleničku whisky jak měla ve zvyku vždy když přišla domů. Moc často Carrie nevídal střízlivou. Když vešla, táhnula se za ní její typická "vůně" skládající se z cigaretového kouře a neurčité vůně květů asfodelu.

Beze slova prošla nahoru do svojí ložnice. Ester také poznala, že se něco děje. Podívala se na něj pohledem, který ihned prozradil její úmysl. Poté se skoro neslyšně ozvala. "Půjdu tam." Vyšvihla se na nohy a upalovala za ní. Posledn dobou měla hodně energie. Scott v obývacím pokoji osiřel. Poposedl si na gauči a sám pro sebe se zašklebil. Když šla za Carrie Ester byla nějaká šance, že se doví co se stalo. Jeho neměla ráda, tedy štěkala po něm a ze začátku mu nevěřila, ale starala se o něj a chránila ho, tak jako o Ester . Bylo mu jasné, že jí na něm jistým způsobem záleží. Zřejmě za tu neschopnost s ním normálně komunikovat mohl jejich původ.

Adatiel mu to jednou vysvětloval. Carrie se narodila pár let před Kristem, on byl její strážný anděl. Když se ptal proč má poloviční démon strážného anděla, jen pokrčil rameny. "Každý kdo má v sobě jen špetku lidskosti má strážného anděla." Vysvětloval mu trpělivě. Tehdy seděli v téhle místnosti, Ester si vyšla na "procházku", aspoň tomu tak říkal doopravdy nevěděl kam mizela, prostě si sem tam na pár dní zmizela, Carrie ten den nahoře vyspávala kocovinu a on se nudil. "Měla schopnost vidět anděly, nevěděl jsem to, poprvé mě viděla v patnácti letech. Já..." Odmlčel se. "Zamilovali jsme se." Sklopil hlavu jako by to byla nějaká hanba, nicméně pokračoval. "Měli jsme dítě. Její matka ho ochraňovala před mými bratry a sestrami." Když se jej zeptal proč by jeden z vládců Pekla ochraňoval něco co má v sobě krev anděla, odvětil mu s ledovým klidem. "Můj syn, měl v sobě také její krev a toho si cenila. Bohužel Carrie už ukrýt nestihla, jen její tělo. Duši získal jeden z mých bratrů, Michael." Při vyslovení toho jména se zatvářil, jako by polknul doušek trpkého vína, ale zakrátko byl zase ledově klidný. "Zapověděl jí přístup do Nebe a od té doby se její duše pořád převtěluje." Scott věděl, že každá duše se vytvoří ve chvíli kdy se dítě poprvé nadechne, zeptal se tedy co se stane s těmi dušemi. "Nikdy žádné nebyly, ty děti se měly narodit mrtvé. Její matka usoudila, že je čas a znovu otěhotněla se smrtelným, dítě se ale mělo narodit mrtvé. Tak umožnila její duši do něj vstoupit."

"Proč Carrie teď nemá žádné schopnosti?" Zeptal se Scott po chvíli. Jedna z jeho vlastností byla zvědavost, dle některých to bylo dobře, Carrie to považovala za otravné.
"Někdy to vyjde, někdy ne. Myslel jsem, že když získá své původní tělo získá i schopnosti a ona očividně také." Adatiel měl smutné oči. S ním si z jejich party rozuměl nejvíce, asi proto, že byli příbuzní, vlastně to byl jeho strýc. Nevěděl který z andělů je jeho otec, nebo matka. Své rodiče neznal, ani je za své rodiče nepovažoval. Rodiče byli pro něj ti, kteří ho adoptovali, bohužel jim nikdy tak neříkal.

"Pořád ji miluješ?" Prostě se na to musel zeptat, ale hned jak to dořekl nejraději by si vlepil facku. Adatielův ztrápený pohled mluvil za vše. Za celou dobu do Adatiela znal si nepamatoval, že by se někdy usmál, možná, když byl opilý. Byl pořád utrápený. Mohl mít asi metr osmdesát v celku normální postavu. Pořád nosil černý oblek, bez jakýchkoliv značek. Často si prohrabával světle hnědé vlasy, takže vypadaly jako by teprve vstal. Měl až nepřirozeně modré oči, do kterých se Scott prostě nemohl dívat delší dobu.
Ester se k němu po chvíli vrátila, tvářila se bezradně. Postavila se před něj a krátce zavrtěla hlavou. Z jejich "party" mu připadala nejnormálnější.

Tedy když pominul, že už zažila všechny hony na čarodějnice a když ochutná lidskou krev stane se z ní na den upír. Když se na ni podíval viděl normální šestnáctiletou holku. Hnědé vlasy s délkou nad prsa nosila ve staženém culíku, nebo schované pod nějakým kloboukem. Oči měla modré, spíše takové mdlé. Skoro pořád se usmívala, ale neukazovala zuby. Scott brzy pochopil proč, jednou dostala záchvat smíchu, pohled na ni byl přinejměnším strašidelný. Měla abnormálně dlouhé a ostré špičáky, jinak všechny zuby měla bílé a v celku i rovné. Postavou nebyla ani hubená, ani tlustá, prostě střed. Stejně jako Carrie taky kouřila, ale nešlo to na ní vidět, zřejmě jí to ani neškodilo. Když mluvila měla německý přízvuk a hodně často se jí do slovníku připlétalo "Scheiße!"

Oblékala se podivně, v oblečení většinou volila tmavé barvy, skoro vždy nosila černou, propůjčovala si všechny styly. Také její doplňky stály za zmíňku, vždy si brala nějaký bláznivý doplněk. Lenonky se zlatými obroučkami a červenými skly, obrovské klobouky, čelenky s peřím a velké mašle ve vlasech byl jen zlomek toho co si na sebe byla schopná navléct. Bylo jí jedno, co si o ní lidé myslí, za to ji obdivoval.
"Ignoruje mě a hrabe se v těch svých knížkách." Chvíli se tvářila, že do něčeho kopne.
"Potřebuje čas, ale i tak se nic nedovíme."



No.... tak pokud jste to dočetli tak vám tleskám, jinak za případné chyby se omlouvám, dávám si na to pozor, ale píšu to ve WordPadu, kde na tu chybu neupozorní a já si toho nejsem schopná všimnout, ale četla jsem to po sobě asi pětkrát, tak tam doufám nic nebude.

Feministky.com a můj názor na ně

9. srpna 2014 v 13:53 | Aly |  Můj svět a moje žblepty
No, protože jsem v ráži, napíšu tady něco o webu feministky.com
Zašla jsem tam, protože jsem se chtěla pobavit, taky že jo, u každého článku jsem se smála víc a víc.
Stále přemýšlím, jestli se jedná o vtiip, nebo to holky myslí vážně.
Víte sama fandím feminismu, myšlence, že muži a ženy jsou si rovní, ale to co je tady... No je to dost převrácený. Celá redakce zřejmě zažila nějaké trauma, či co a tak svoji nenávist k mužskému pohlaví maskují za feminismus. Myslím, že tohle už je utlačování...
(Já vím, určitě by mi řekly, že žena od muže peníze nepotřebuje)
Stále si nejsem jistá, jestli se nejedná o vtip, jestli ne tak se bojím, že takového člověka někdy potkám. V tom případě po ní hodím peněženku a zdrhám (starej vtip)

Třeba v poradně napsala holka, osmnáctiletá, že viděla ve skříni u kamarádky vibrátor a teď je otřesená. Odpovědí bylo, že má zkusit elektrošoky.

Vím že to používám už podruhý, ale FUCK LOGIC.


Celá ta myšlenka webu je o tom, že muži musí být ženám podřízeni, a žemusí pykat za hříchy svých předků... Podobný problém jsem měla s církví, ale co můžou dnešní duchovní dělat, sebrat stroj času a jít do středověku a říct tam knězi "Neber odpustky." "Neupaluj toho Husa." "Nemuč ty lidi obviněné z čarodějnictví." "Nerospoutávej svaté války."
Nejde to...
Taky to udsuzuje všechno co připomíná, byť jen vzdáleně, mužské pohlavní orgány, sex bez účelu plodit děti, masturbaci. Vždyť je to zdravé, aspoň co jsem četla *červená se a rozpačitě přemýšlí jak změnit téma*
Ženám, které s nimi nesouhlasí říkají služky...
No, nevím jak budou říkat mě, takhle muže(v mém případě kluky - prostě ty pubertální ucha mého věku) mám ráda, přátelím se s nimi, chodím s nimi (jestli se to tak dá nazvat) a hodlám s nimi i spát (v budoucnu, no patnáct mi bude až sedmnáctého) a jak jsem už stopadesátkrát říkala, děti nechci, alespoň prozatím.

A služka? Upřímně si představuju domácnost takhle, oba chodí do práce, oba doma dělají co je třeba.
Myslím, že celá jejich, no celé jejich myšlení je špatně, muži a ženy jsou si rovni, to je feminismus, jak už jsem psala, ony chtějí být mužům nadzařené a za feminismus se schovávají.
Pokud jste si článek dočetli do konce, děkuji. Je to jen můj názor a nikomu jej nenutím, jestli se vám líbí, nebo nelíbí neovlivním.

Chci bejt všude jinde, hlavně ne tady

9. srpna 2014 v 12:59 | Aly |  Můj svět a moje žblepty
Ahoj,
já vím dlouho jsem tu nebyla atd... No máme v rodině dost problémy, jak jsem se zmiňovala v minulých článcích...

Dneska jde o tohle, matka to tu už nezvládá, má problém se srdcem, tak mě tu poslali, abych ji hlídala, neboť otčím je pryč... No tak jsem tu.... Před chvílí mi vběhla do pokoje, že jí nepomáhám, že furt myslím jenom na sebe.... S tím nepomáháním je to pravda, ale jak kurva ví na co myslím- omlouvám se za výraz...
Ona prostě řene co je potřeba dělat a konec, no a zná mě jsem její dítě přece, takže ví, že na to za chvíli zapomenu. Už Xkrát jsem jí říkala, že mi to musí říct v ten moment. "Můžeš vyndat myčku?" "Můžeš vysát?" S tím by nebyl problém.
Ale ona to nedělá, a jaéjí argument je: "Přece to musíš vidět jaký je tu bordel...."
Nevidím to milá maminko.
A pak, když už slyším vysavač tak vím že je zle, protože se nasrala a šla to udělat, místo toho aby mi řekla a já bych s tím neměla problém. FUCK LOGIC.
Tenhle článek není nějaké ospravedlňování mě, nepořádek mi nevadí, no a?
Je to taková forma zpovědi... Nikomu jinýmu se svěřit nemůžu...
Taky v naší výměně názorů (zvláštní že tomu tak říkám, protože moje matka prostě prosadí svůj názor a o ničem jiném nechce slyšet) zazněla tam věta, že si to můžeme klidně vyměnit.
Taky mám někdy pocit, že si ně mě vybíjí zlost, protože na otčímovi nemůže, sestra by jí nerozuměla a nikdo jiný v blískosti není.
Promiň mami, ale já ti za to nemůžu, že jsi nešťastně vdaná, byl to jen tvůj život a tvoje rozhodnutí. Byla jsem ti na svatbě a pistoli u hlavy, když jsi říkala "ano" jsem neviděla.


Sice je to u nás blbý, ale měla bych podotknout, že mám mamku ráda, jen je ve složitém období a není to ten nejhorší rodič na světě (četla jsem zpověď matky, která vyhodila dceři mobil za 10 000,- korun do řeky, nutno podotknout, že dcera si na něj naspořila samaa matka jí dala jen 2000,-) to vypadá jak smajlík :D