Říjen 2013

Problémy čtrnáctileté puberťačky

22. října 2013 v 20:31 | Aly |  Můj svět a moje žblepty
Ahoj,
dlouho jsem tu nebyla a asi to tu budu nějakou dobu flákat. Totiž na podzim jsem náchylnější k depresím a potom stačí kravina a spadnu do toho...
No letos depresi nemám, ale padám do takové flegmatické fáze, je to asi proto, že na depersi jaksi nemyslím, mám rozkoukaný Supernatural. Všechno je mi jedno.
A kvůli jaké totální kravině jsem špatná tentokrát?
Jak už jsem psala, blíží se nacvičování na polonézu a učitelka to dneska připoměla a... Každý se začal ptát každého, tak jsem sebrala odvahu a zeptala se toho... jak bych to vyjádřila... nejžádanějšího kluka, dost se mi líbí, řekl možná. No tak jsem sbírala odvahu a o dvě hodiny později jsem řekla, ať řekne ano, nebo ne.
Odpověď? "No já nevím, ale asi ne."
Jaksi jsem nezvládla situaci, nemyslete si o mě, že mám jako nějaké přehnané sebevědomí či tak, čekala jsem, že řekne ne, no řekla jsem. "Sviňo." Takovým já nevím, né urážlivým tónem, ale tónem, jako z legrace, sebrala jsem se a zdrhala, tady si musím zatleskat, protože jsem ani neslítla ze schodů.
Trošičku tím pošramotil moji sebedůvěru, ale holky tomu nasadily korunu. "No každý by ti řekl možná, aby tě neurazil." nebo "Co si čekala?" No bylo to od nich ošklivý.


Takže co dělat?

Vůbec se mi nechce do školy, ale to by si ostatní řekli. "Jéžiš ona je zamilovaná či co, že kvůli tomu klukovi tak vyvádí." Vyvedu vás z omylu, líbí se mi, nechci s ním chodit, možná trochu, ale vůbec nejsem zamilovaná.
No moje flegmatické chování taky asi vyloučím, protože by si kámošky a lidi co o tom ví, že mi někdo dal košem (búúúhuhúúú).
Takže se s tím porvu, udělám falešný "Big happy smile" a prostě tam půjdu.
To mi připomíná, že píšeme z němčiny.

Joker - Brian Azzarello, Lee Bermejo

18. října 2013 v 19:01 | Aly |  Knihy
Takže, jelikož jsem měla nedávno svátek a chtěla jsem komix, tak tu mám jednu skvělou knížečku. Jelikož mám slabost pro Jokera, tak vás zklamu, Liga spravedlivých to fakt nebyla.
Jokera propustili z Arkhamské psychiatrické léčebny a jde zízkat zpět co je jeho, území.
Pro ty, kteří mají rádi temné komixy, plné smrti, smíchu a Jokera, doporučuju. Celé je to vyprávěné z pohledu Jonnyho Frosta, Jokerova řidiče.
Objeví se tam: Harley Quinn, Harvy Dent a ke konci i Batman.
P. S.: Miluju noir.

Sirotčinec - horor

18. října 2013 v 18:41 | Aly |  Filmy
Ahoj,
takže jsem zase jednou měla záchvat odvahy a rozhodla jsem se podívat na pár strašidelných filmů, Sirotčinec byl moje první volba, protože na mě musíte s lekačkama, totiž když se dívám na krvák, směju se u toho jak šílená a fandím vrahovi.
No takže Sirotčinec, dívám se, dívám a najednou lekačka, no skvělý a z toho stropu mě sundá kdo?
Jakmile jsem slezla ze stropu, tak jsem se statečně (jestli se schoulená v koutě dá popsat jako statečné) dodívala.
:D Film doporučuju, ale pokud jste slabší povahy, tak si radši pusťtě Princeznu nevěstu. :D

Udělám to zítra

16. října 2013 v 17:45 | Aly |  Témata týdne
Téma týdne je prokrastinacce, nejdříve jsem myslela, že to je něco čemu nerozumím, tak na to článek nenapíšu, ale nedalo mi to, tak jsem zagooglovala a objevilo se mi téma mě blízké.

Takže věta "Udělám to zítra/večer/později." mi zní v hlavě pokaždé, když příjdu ze školy domů, protože si pokaždé slíbím, že si udělám domácí úkoly, nebo se naučím.
A jak to dopadá?
Učím se buď v autobuse, nebo v lespším případě se na to podívám, místo pohádky před spaním a domácí úkoly opisuju před první hodinou.
A tak je to se vším, místo toho, abych cvičila, fakt už to odkládám asi dva měsíce, tu sedím na zadku a píšu článek.
Teď si říkám, že bych se sebou měla něco udělat.

1. Kapitola - Překvapení

16. října 2013 v 17:36 | Illandris, oglosováno Aly |  Tajemství života
Tákže další kapitola této Mary Sue, no jenom chci podotknout, že to píšou dvě holky, od kterých povídky... No dejme tomu, že i ty moje braky jsou lepší.



AN: Takže první kapča na světě. Má ji na svědomí Illandris(brzo ji budu mít na svědomí já.), takže jí to nezapomeňte okomentovat.:)(a můžu být sprostá?)

Uplynul bezmála měsíc od onoho dne, kdy se Joanne přestěhovala s rodiči do Anglie.
Ležela v posteli ve svém pokoji a zírala do zdi. (Záživná činost)
Tenhle nový dům se jí moc nezamlouval, připadal jí neútulný.
Optimismus ze dne, kdy jí rodiče oznámili, že se budou stěhovat, byl ten tam.
Bála se nového života, nové školy a ze všeho nejvíc se bála novým spolužáků. Co když někdo objeví její tajemství?" (Že je to kráva a Mary Sue? Ale neboj, to už víme dávno)
Z myšlenek ji vytrhlo tiché zaklepání. Vzhlédla ke dveřím.
Do pokoje vešla její matka.
"Joanne, dnes jdeme na večeři k Malfoyovým."
Joanne povytáhla obočí. "Kdo jsou Malfoyovi?" Zeptala se.
"Velice stará kouzelnická rodina." Řekla paní McArthurová.
"Tvůj otec pracuje s Abraxasem Malfoyem na ministerstvu a také mají syna Luciuse, který je stejně starý, jako ty." (Čichám, čichám zápletku, bude chodit buď s Luciusem, nebo s Malfoyem.)
"Super." Odfrkla si. Vůbec ji nezajímal nějaký Lucius.
Po rozchodu s Johnem neměla na kluky náladu a bylo jasné, že jí rodiče chtějí s tím Luciusem dát dohromady.
Ostatně to nebylo poprvé. (Protože ostatním holkám taky rodiče dohazují nápadníky)
Téměř každý víkend chodili na večeře do sídel bohatých kouzelnických rodin a ani Malfoyovi zřejmě nebyli výjimkou.
Joanne, pro nás je ta večeře hodně důležitá, tak se prosím tě netvař tak kysele(Když ona nemůže, jsem jí do čaje přimíchala trochu kyseliny *andělský kukuč*)." Řekla jí matka a Joanne obrátila oči v sloup.
"Vezmi si nějaké společenské oblečení, je to velmi vážená rodina.
A ne, že půjdeš v nějakých otrhaných kalhotách, jako minulý týden ke Smithovým." Dodala ještě Joannina matka a odešla.
Joanne se převalila na druhý bok a zavřela oči. Nechtěla se seznamovat s nějakým rozmazleným a namyšleným klukem a už vůbec nechtěla jít na žádnou večeři.
Dnes večer se totiž chtěla vypravit na svojí pravidelnou obchůzku po okolí.
Rodiče naštěstí o jejích nočních výpravách nevěděli, a tak neměli strach, že na té večeři něco vyvede, to ale netušili, co má Joanne v plánu. (To je taková rebelka)
00ooooooo00ooooooo00 bože
Procházeli hlavní branou(čárka) za kterou se tyčil obrovský dům.
Joanně se to místo moc nezamlouvalo a kráčela několik metrů za svými rodiči.
Došli až k mohutným vchodovým dveřím s klepadlem ve tvaru hadí hlavy. Při pohledu na ní se Joanne otřásla.
Byl to znak Salazara Zmijozela, zakladatele jedné z kolejí v Bradavicích, do které nepochybně rodina Malfoyových musela v minulosti chodit. (Výborná dedukce Watsone, chcete lízátko?)
Pan McArthur třikrát zaklepal na mohutné dveře a zanedlouho jim přišel otevřít domácí skřítek.
"Račte dál." Řekl pisklavým hláskem, a když vstoupili dovnitř, zavřel za nimi dveře.
Malfoyovi stáli v přijímací síni. Všichni tři byli blonďatí a v obličeji měli výrazy povýšenosti.
Joannin pohled utkvěl na nejmladším Malfoyovi.
Byl neobyčejně hezký. Měl delší blonďaté vlasy po ramena,(Moment, takže, když mám vlasy po ramena, tak jsem neuvěřitelně hezká? Asi si je ostříhám a půjdu se přihlásit na miss) ale musel být také nafoukaný.
Jeho výraz o něm vypovídal hodně.
Jejich pohledy se setkaly a Joanne se dívala do jeho ledově ocelových očí.
Lucius na ni nepatrně mrknul, ale ona hned odvrátila pohled jinam.
Když se všichni dostatečně přivítali, uvedli je Malfoyovi do jídelny.
Joanně se tahle místnost nelíbila. Všude byly sochy hadů(Ano, protože každá normální rodina si zdobí jídelnu hady. To mi připomíná, že nikdo ještě nenakrmil Škrťu, no nic pošlu ho na autorku. Někde jsem slyšela, že hadi mají skvělý smysl pro orientaci, snad ji najde.) a z každého kousku místnosti vyzařovala černá magie.
Joanne se posadila vedle své matky a naproti ní si sedl Lucius.
Do jídelny začali postupně chodit domácí skřítkové a nosili jim jídlo.
"Ti musí být asi hodně bohatí, když si mohou dovolit tolik domácích skřítků." Pomyslela si Joanne a začala si nakládat na talíř jídlo.
Matka ji ale zarazila. Vytrhla jí příbor z ruky a zamračila se na ní.
Pan Malfoy si toho zřejmě všiml a jenom se na Joanne usmál.
"Samozřejmě, že už můžete jíst." Řekl a znovu se usmál, tentokrát na mojí matku. (Toho si nevšímejte, to je jen přímá řeč, která utekla z Valerie J. F. M. C. Leanové.)
Asi deset minut nebylo slyšet nic, než hlasité cinkání příbory o talíře.
Joanne si zrovna na talíř nakládala další kuřecí stehýnko, když se pan Malfoy začal bavit s jejím otcem.
" A na kdy naplánujeme tu svatbu?" Zeptal se.
Joanne zbystřila. "Že by se moje rodiče znovu vzali?" Pomyslela si. Odpověď se ale donesla dřív, než by to čekala.
"Já bych to viděl tak na konec příštích prázdnin. To už budou mít mladý dávno po škole." Řekl otec a usmál se.
Joanne zaskočilo sousto a začala se dusit. (Že by se zabila sama, když já to tu tak složitě plánuju?)
Kašlala tak, že za chvíli byla úplně rudá, a když se konečně pořádně nadechla, všichni na ni upínali své pohledy.
"Prosím?" Zeptala se, když už konečně byla schopná promluvit.
"My a Malfoyovi jsme se rozhodly, že tebe a Luciuse zasnoubíme." Řekl Joannin otec.
"Ale mě jste se nezeptali!" Vyštěkla naštvaně Joanne.
"A já s tím zase pro změnu souhlasím." Řekl Lucius, který od začátku večeře ještě nic neřekl.
"Tak vidíš Joan." Snažil se ji utěšit její otec.
"Budeš mít krásného ženicha, který si tě navíc chce vzít, tak budˇ(----Wat is this?)ráda."
Joannin otec měl alespoň v něčem pravdu. Lucius byl opravdu krásný a Joanně se líbil, ale nedokázala si představit, že by s ním žila.
Ale její rodiče rozhodli za ní a to ona už nezmění, bude se s tím asi muset smířit.
Opět uchopila do ruky příbor a chtěla dojíst to, co měla ještě na talíři, když v tom si vzpomněla na svůj plán.
Zvedla se.
"Kam jdeš?" Zeptala se jí matka.
"Musím na záchod." Odpověděla suše, ale matka ji pod stolem pořádně nakopla.
"Au!" Vykřikla Joanne. "Oh, promiňte, odcházím na toaletu." Řekla falešným zdvořilým tónem.
"Jdi pořád rovně a potom zahni doleva." Poradil jí Lucius a ona zamířila ven z jídelny.
Na záchod ale nešla. Jakmile vyšla ven z domu, zamířila k lesu, který byl za domem.
"Tady určitě nějakého upíra najdu." (Tam najdeš jeni holku s lopatou, která toho upíra zastoupí.)
Řekla si Joanne jen tak pro sebe a pokračovala v chůzi.
Když dorazila na okraj lesa, nepatrně se zatřásla, ale potom se vztyčenou hlavou vkročila do těch tmavých houštin.
V lese bylo ticho, jen v dálce bylo slyšet houkání sovy.
Každý by nejspíš utekl, to ale nebyl případ Joanne. Byla na takové prostředí zvyklá.
Najednou někde něco zapraskalo. Joanne se zastavila a nastražila uši.
V houští se někdo pohnul. (Pomalu, potichu…)
Joanne se chtěla schovat za nejbližší strom, ale z houští najednou někdo vyskočil (Na ni!), ale nebyl to upír. (Však říkám, že jsem to byla já s lopatou)
Joanne se dala na útěk.
Běžela pořád rovně, aniž by věděla, kam. Za sebou pořád slyšela kroky pronásledovatele, ale už začala ztrácet sílu.
V tom o něco zakopla (Moji past *dme se pýchou, že se do ní sama nechytila.) a letěla vzduchem bezmála dva metry. (Jestli chcete, dám vám tip na místo, kde seženete beranidla, která se uvolní, když někdo spustí past)
Narazila hlavou (do)na lopatu (pařezu) a ztratila vědomí. Mezitím se dva metry od ní začalo ozývat bezelstné pískání, jak někdo kopal hluboký hrob.

Moje plány na víkend

11. října 2013 v 7:47 | Aly |  Můj svět a moje žblepty
Ahoj, jelikož nše učitelka na němčinu chybí a nás vyslali na Pc, abychom dělali výukové programy, (HA HA) tak tu teď píšu. No, i ve středu jsme měli volno, ale to jsem si ani za boha (jo je to obstarožní výraz, ale mě se líbí) jsem si nemohla vzpomenout heslo, takže píšu až teď.
No o víkendu toho moc nenapíšu, protože taťka má narozky a celý víkend budu u něho. asi polezeme na lysou, ale ve tmě, ať stihneme východ slunce, no nic, přejte mi, ať se nikde nepropadnu.
V pondělí zase napíšu. :D

Ach ta láska moje... platonická

7. října 2013 v 20:17 | Aly |  Můj svět a moje žblepty
Ahoj,
dneska jen jeden článek... Chtěla bych vám představit seznam mých platonických lásek, za celý život. No je to taková láska k literární/filmové postavě, znáte to.

Huckerberry Finn
No tak jo, bylo mi osm a rozhodla jsem se, že si přelouskám Toma Sawyera, no a jaksi se mi tam Huck zalíbil, tak jsem si přečetla i knížku o něm. A platonická láska byla na světě.

Legolas
No, asi před rokem jsem si dala opáčko Pána prstenů, protože naposledy když jsem ho viděla, bylo mi pět a moc jsem si ještě toho úžasně sexy elfa nevšímala, no potom jsem si přečetla knížku a obsese byla na světě...

Jasper Whitlock
Ke Stmívání jsem se dostala později než holky mého věku, z jednoho důvodu. Toť bylo, že jsem na svítící upíry hrající si na lesní víly neměla nervy, hold jsem taky vyrostla na Buffy a na Angelovi. No pak mě kámoška dokopala do kina na rozbřesk, první část a tam jsem uviděla Jaspera, což... No jakmile jsem došla domů, postahovala všechny filmy Twilight a za jednu noc to shlédla. Důvod proč nemám ráda Meyerovou je, že Jasper dělá křoví.

Doctor
Začalo to u Davida Tennanta a pravděpodobně to skončí u Matta Smitha, protože když jedenáctý Doctor zregeneruje(doufám že nakonec ve Vánočním speciálu nezregeneruje a Moffat si bude mnou ruce jak Whoviany potrolil, to bych mu i poslala kytku), nad Peterem Capaldim slintat nebudu. :D Ale samozřejmě se na Doctora Who budu dívat dál.

Sherlock
Bennedict Cumberbatch, ten který ho hraje, byl zvolen nejvíce žádaným hercem magazínem Empire online, John Watson(hrál ho Martin Freeman) skončil na 38. místě, což je trochu z cesty. No Benna mám ráda, protože jeho role jsou samí inteligentní lidé a já mám inteligenci ráda.

Capitain America
No každá holka co viděla Avengers asi souhlasně kývá. Ale ne, nelíbí se mi jen kvůli vzhledu, ale kvůli tomu, že prostě mám ráda 20. století a zastávám toho názoru, že gentlemani už vymřeli.

Loki
Zase čekám vaše pochopení, hold Loki je tak úžasně vychytralý a hezký... :D

Luke Skywalker
Ano já vím, herec pěkný nebyl, ale já jdu za povahou...

Tajemství života - prolog

6. října 2013 v 17:11 | Luckily, oglosováno Aly |  Tajemství života
Tak jsem splácala v mezeře mezi učením takový glos, kdybyste uviděli jakékoliv sadistické sklony z mé strany, nedivte se mi.

Seděla tiše na břehu jezera, ani jednou se nepohla. (S trochou štěstí je mrtvá)
"Tušil jsem, že budeš tady." Ozvalo se za ní.
Nepotřebovala se otočit, věděla kdo to je. Přisedl si k ní a podíval se po okolí. Ani jeden z nich nepromluvil, až to Joanne nevydržela.
"Co chceš?? Pamatuješ, mezi náma to skončilo, tak co sakra ještě pořád chceš???(Asi si začnu dělat při každé takové stupiditě, jako jsou tři otazníky/vykřičníky, chybějící/nadbývající čárka, nebo nějaká debilní hrubka dělat zářez nožem. Ale kde? Mám to, do stěny!)" nekřičela, ona nikdy nekřičela. Vždy když byla rozzuřená, tak šeptala, ale mělo to stejný účinek, jako by křičela. (Chci vidět, jak někdo šeptá, když je naštvaný, to by dopadlo, hmmm, no bylo by to debilní.)
"Tohle je veřejný místo, takže bych řekl, že mám stejný právo jako ty, tady být." On byl klidný, nenechal se vytočit.
Joanne na to již nic neřekla, zvedla se a odešla. Procházela se stichlými(*s úžasem zírá na to, jak se dá v takovémto jednoduchém slově udělat tak debilní hrubka a dělá si zářez do stěny*) uličkami Sunnydale. Pro ty, kteří to nevědí, tak Sunnydale leží v Americe.
Zrovna procházel kolem hřbitova, když na ni z poza křoví vyskočil upír. Joanne se nestačila ani pořádně vzpamatovat a upír ji už jednu vrazil. (Nemůže ji rovnou zabít?) To ji probralo, rychle se postavila a tak tak zachytila upírovu ruku, kterou ji chtěl opět uhodit, přehodila ho přes rameno, rychle vytáhla kolík a vrazila mu ho do srdce. Pak se postavila a dívala se, jak se upír rozpadá na prach, poté se otočila a odcházela domů. (Jen jeden upír? Já po cestě ze školy jich potkám asi pět a úplně normálně je zabiju a jdu dál.)
"Jsem doma!!" zakřičela do vnitřku domu.
"Ahoj zlato!! Pojď prosím do obývacího pokoje."
Joanne hned jak vešla do obývacího pokoje, věděla, že je něco v něpořádku. (Ně všechno jě v pořádku, až na to, žě Ě, to bě háčku spáchalo sebevraždu. Minutu ticha prosím!")
"Co se děje(A povstalo jako nemrtvé písmeno, ha, to jste nečekali co?)??" zeptala se opatrně.
Slova se ujal její otec. "Víš zlato, na ministerstvu mě povýšili."
"No to je skvělý.." a Joanne ho pořádně objala, poté od něj odstoupila a pokynula mu, aby mohl pokračovat. (Ta představa, jako "Máš povolení mluvit.")
"Jenomže má to háček. Kvůli tomu místu se musíme stěhovat."
Joanne ztuhla. "Kam???"
"Do Anglie." Vložila se do toho její matka. "A tatínek by byl rád, kdybychom šli do Anglie s ním."(Kecá, chce si nabrnknout nějakou milenku.)
Joanne se na oba podívala. 'Anglie, hezká země, hezcí kluci(Ne, ne, ne, jestli se ta fúrie přestěhuje v době, kdy tam byli Pobertové… Schovejte je někdo, než z nich tato pseudoautorka udělá své pseudopostavy). A co mě tady vlastně drží. Nic, s Johnem jsme se rozešli, kamarády tady taky nemám a upíry můžu zabíjet i v Anglii, tak proč ne??'
"Tak dobře. Těš se Anglie, přicházíme…" a usmála se na oba rodiče, ale pak si všimla jejich šokovaných tvářích(Na co to ch? Aby mu nebylo líto, že je nedoceňované?). Asi nečekali, že to půjde tak snadono. "No co? Ale moment,co škola???"
"To zařídíme. Vím o jedné tamní škole, je prý nejlepší a ty jakožto naše dcera musíš chodit do té nejlepší. Moment ale jak ona se jenom jmenuje…" (Je to nejlepší škola, ale neví, jak se to tam jmenuje…)
"Bradavice." Řekla Jane, její matka.
"Bradavice??? O těch jsem něco slyšela ve škole. Už se moooc těším, teď když mě omluvíte, půjdu si lehnout, bolí mě trochu hlava." A odešela.

Vešla do svého pokoje a práskla sebou do postele.(A uzvalo se prásk, dům vyletěl do povětří. *S blaženým úsměvem na rtech si představuje, jak všude prší vnitřnosti, sbíhají se upíři z celého okolí a v onom dešti tancují, zároveň si uvědomuje, že potřebuje pomoc psychiatra*) 'Páni, ale dal mi teda pořádnou pecku. Doufám, že se to díky mýmu rychlému uzdravování do zítřka zahojí. Aspoň jedna výhoda toho, že mojí babičku kousl upír. (Aspoň, že to je jen oby… *prsk* Tak dost!)' Otočila se na druhý bok a do minuty usla jako špalek.. (A už se nerpobudila)

Jak mi dnešek (ne)vyšel

6. října 2013 v 14:56 | Aly |  Můj svět a moje žblepty
Takže, jak mi to dneska vyšlo? Dva články, Skyrim jsem si nezahrála, ještě jsem nepřišla na to, co budu místo komixů sbírat a špagety taky nebyly. Ještě že umím lhát a dvě srdce stejně nemám(jaká škoda). Jestli vás teďka napadlo, že ten kdo lže půjde do pekla, mám tam už zařízený job, budu utírat hajzlíky, kámoška bude vařit, nechtějte se dostat do pekla... No ale aspoň mi tam bude teplo.
Takže proč mi to jaksi nevyšlo?
Hlídala jsem ségru, jsou jí dva měsíce, takže jsem jí dala do kočárku, sedla si do křesla, zapla televizi a s kočárkem jsem pohybovala nohou. Alespoň se mamka vyspala.

Komixy, aneb mé rozhodování, Marvel nebo DC?

6. října 2013 v 12:04 | Aly |  Můj svět a moje žblepty
Takže, jak jsem zjistila, komixy fakt lezou do peněz, časopis stojí kolem 60,- a kniha až 800,- a ještě jsem nenašla skoro žádné Avengers...
Takže ještě je jeden komix, který jsem ochotná si koupit, od DC, Joker, což zde ten je aji v rámci peně fajn. :D
No jak jsem zjistila, jediný koho mám z DC ráda je Joker, asi na to měl hodně vliv Heath Ledger, ale stejně, Joker je nej. :D Z Marvelu zase miluju Avengers, jinak ty hrdiny, jako Spidermana, Supermana a Batmana (Vím že ti poslední dva jsou z DC) moc nemusím, omlouvám se fanouškům. :D
Jak jste na tom vy? Takhle, můj nej superhrdina je Capitain America (nesežerte mě). Ano, přiznávám, zese vliv Chrisse Evanse.
Komu by se nelíbil, že jo?
Takže mí oblíbení padouši jsou Loki a Joker, ten Loki, zase tam bude vliv Toma Hiddlestona, ale on je prostě k sežrání, no kdybych ho viděla někde na ulici zareaguju podobně jako Sušenková příšera na sušenku. Tooom! :D
A nej hrdina je Capitain America, aspoň pro mě. (to už jsem asi psala)
A když se mě někdo zeptá DC, nebo Marvel, neřeknu ani to ani to.

Takže změna plánu, najdu si na sbírání něco jiného, ještě přijít na to co, že jo....

Tak dneska až od tří

6. října 2013 v 11:24 | Aly |  Můj svět a moje žblepty
Ahoj, takže protože se mi to tu smazalo, píšu znovu. Dneska budu pro mé bezprostřední okolí až od tří,máme úkol a píšeme z Ajiny, až od tří...
A co budu do tří dělat?
Udělám si svůj den, zjistím, jak můžu sbírat komixy, zahraju si Skyrim, mamka říkala, že na oběd budou špagety na sladko (jupííí)...
No a v neposlední řadě budu psát na blog, a ne, nedopadne to jako včera, když jsem splácala dva články.
I promise
↑↑↑↑↑↑↑↑↑↑↑↑↑↑↑↑↑↑↑↑↑↑↑ - Matt Smith v roli Doctora v Doctorovi Who, kdyby někdo nevěděl, Doctor má dvě srdce. :D

Listopadová romance - bezva film

5. října 2013 v 10:31 | Aly |  Filmy
Znáte tenhle film?
Já se moc na romantické filmy nedívám, ale holt mám slabost pro Keanu Reavese. Je to pěknej, ale dost smutnej film, ale protože dnešek věnuju podzimu tak to sem dávám a doporučuju, protože pokud nejste cynik jako já a věříte v romantiku tak si pobrečíte. :D

Podzim, podzim, podzim, aneb proč ho mám ráda.

5. října 2013 v 10:25 | Aly |  Můj svět a moje žblepty
Ahoj, dnes jsem se rozhodla napsat článek o podzimu, což jste zřejmě už vydedukovali z názvu článku.
Nejradši mám ty přechodové období, jaro a podzim o jaře vám povím až za půl roku.
Zaměřme se na podzim, chladná rána, u nás je někdy až pod nulou, šumění větru v usychajících korunách stromů a ta vůně uschlých listů, kdykoliv vyjdete ven. Podzim je úžasné období a skoro nikdo si to neuvědomuje, ale podzim je skoro kouzelný, příroda usíná, moje poetika se probouzí...
Ne nebojte básněmi vás otravovat nebudu. :D
Další věcí proč mám ráda podzim je, že mám ráda kabáty, myslím ty lehé kabáty, ne zimní bundy.
Takže, dnešní den věnuju podzimu. :D

Co je na mně špatného?

4. října 2013 v 18:26 | Aly |  Témata týdne
Ahoj,
jsem introvert, neznamená to, že bych byla nějak extrémě uzavřená a s nikým se nebavila. Mám kámošky, asi pět... Ale to mě stačí, nikdy jsem nechtěla více přátel, stačí mi to (tohle v žádném případě není autosugesce). Ale počet přátel ze mě ještě nedělá introverta, nebo jo, ale můj názor je, že ne (mám v tom guláš). Introverta ze mě dělá to, že nevyhledávám společnost a radši jsem sama se sebou, aspoň si s někým rozumě popovídám. :D
Ale ptám se, co je na mě špatného, že jsem introvert?
Nic, introvert je prostě osobnost a nejde ji změnit, takže jsem se smířila s tím, že pro ostatní budu ta "samotářka".
Introverti nejsou nějak divní, jenom prostě nemají rádi společnost.
Když myslíte, že jsou divní, tak jste taky divní. (Berte mě z rezervou, ju?)