Srpen 2013

Nový desetiměsíční projekt - Kapitola 1.

28. srpna 2013 v 18:10 | Aly |  Svět pubeťáků
Ahoj mám tady unikátní projekt, moje zážitky za tento školní rok. Tady je první kapitola, jména jsem změnila.

Kapitola 1: Jak to u nás chodí
Už osm let jsme spolu a pořád jsme se nesežrali, o kom je řeč? O mojí třídě, bohužel letos jsme spolu naposledy, a jestli se ještě potkáme, tak to bude v případě třídního srazu. Tak či tak jsem se chtěla podělit o své dojmy z posledního roku. Ve třídě je nás více holek než kluků, některé nesnáším, jiní jsou tak nenápadní, že si jich všimnete až na frontě na oběd. Nabízím vám zde unikátní pohled do mého malého světa.
Tam kde chodím do školy, odborně se to nazývá prdel světa, nikde se nic zajímavého nestane, a když ano tak vám garantuju, že u toho nebudete, nejbližší obchod s oblečením je ve městě, typická vesnice. No, do školy nechodím, to by mi nohy upadly, dojíždím z jedné z přilehlých vesnic. Sranda je, že většina, fajn všechny, mé kamarádky bydlí na opačné straně přehrady, takže jsem odkázána na autobusy, či spřátelení s místními domorodci.
Zpátky k mé škole, je to malinká vesnická školička, ve které pamatuju jenom jedno rozdělení na A. a B., zaručuju se vám, že jediná třída, ve které se dá přežít je ta naše, zbytek školy je, no jak to říct co nejcitlivěji? Pošahaný a to nepřeháním, k tomu se ještě vrátím.

Naše třída je rozdělená na skupinky ale vycházíme spolu, teda většinou. Kluci, no kluci jsou ve všem pospolu, tedy u nich je také rozdělení na skupiny, ale nejde je pojmenovat, většinu přestávek, teda i hodin to záleží na učitelovi, tráví tím, že si něčím háží, či něco hrají.
Holky už se dají rozdělit na party, věřili by, jste, že můžete být oblíbení i mezi spolužáky i mezi učiteli? Jak toho docílit? Stačí mít samé jedničky v písemkách, ehm ehm taháky ehm, pořád se uculovat a být krásná, když se s takovýma lidma bavíte, máte všude dveře otevřené.
Potom je tu moje no parta, normální holky, to no, jsem tam přidala, protože mám spíše jednu nejlepší kamarádku, Lindu.
Dále tu jsou chytré holky, které se fakt učí, nebo mají od přírody talent na všechno ohledně školy, jsou jenom dvě, které patří mezi naši partu.
Dále tu holky samy pro sebe, je to Karolína Vlasáková, je dost tlustá, nepříjemná, kouří a hlavně se baví s minulými deváťáky, takže tento školní rok je bez přátel, takže buď se připojí k partě, miss populární, nebo ke mně a Lindě. Dále tu je Radka Zahrádková, nesmělá holka, co je ukázkovým příkladem outsidera, jsou k ní všichni hodní, protože, když se jí něco nelíbí tak se rozbrečí, nežertuju. Dále tu je Alice Rosso, tu mají taky všichni rádi, protože pochází z Itálie, jeden rodič je čech a druhý ital, pro upřesnění. Sem tam k nám přijede.

No tak já začínám druhého září.

Pobyt na ulici. kdo za něj může a kdo ne?

26. srpna 2013 v 13:59 | Aly |  Témata týdne
Ahoj.
Téma tohoto týdne jsou bezdomovci. Kdyý se řekne bezdomovec co vás napadne?
Mě smutek, opušťenost a lhostejnost.
Smutek je zřejmý, většinou bezdomovci většinou nemůžou za to, že skončili na ulici.
Pár příkladů:
Máte manželku a máte byt, manželku milujete, tak vše přepíšete na ni. Z manželky se stane potvora, která vám všechno sebere. Nebo v mládí utečete z domova...

Hodně lidí má v hlavě zatvrzelé, že bezdomovci jsou i feťáci, nebo alkoholici, ale divíte se jim? Kdybyste žili na ulici, tak by jste do toho taky spadli.
Některé bezdomovce drogy a alkohol na ulici dostaly. To ano.
Zdá se mi, že vláda je k tomuto problému lhostejná, utrácí miliony pro neplatící (nájem) romské rodiny a nechává je v klidu bydlet, protože, kdyby je z těch neplacených bytů vykopla tak by to byl rasizmus, ale víte co? Romové jsou europoidní rasa, tak mi to alespoň řekli ve škole. Neříkám, že všichni romové jsou neplatiči, kteří pobírají sociální dávky a pracovat budou, leda až zamrzne peklo, jsou i pracovití romové.
Ale zpět k naší problematice.
Existuje pomoc bezdomovcům, slyšela jsem, že existuje časopis Nový Prostor, který bezdomovci prodávají, nevím jak to funguje, ale ten časopis jsem ještě nepotkala.

Jsem holka z vesnice, takže jsem se s moc bezdomovci nepotkala, ale vždy jak nějakého uvidím, přispěju mu, jak jste na tom vy?

Můj svět - rubrika

23. srpna 2013 v 21:37 | Aly |  Můj svět a moje žblepty
Ahoj.
Po dlouhé době jsem zpátky a zakládám rubriku Můj svět.
Vo co gou?
Lidé mi říkají, že mám pořád hlavu v oblacích, nebo že jsem snílek, co si tvoří svůj vlastní svět, aby uniknul realitě. Vždycky se u takové poznámky zasměju a zakroutím hlavou, ale je to pravda a víte proč? Realita je někdy příšerná mrcha, v reálném světě nejsou zázraky, jenom ona realita.
Takže víte proč sním a žiju ve svém světě?
Je to jednodužší než si přiznat, že realitu nezvládám.
Ale, můj svět, o co jde? Prostě žiju ve světě utkaném z knih, filmů, seriálů a her, miluju ten svět, je to totiž můj svět.
Jsem jedna z geeků a miluju to.

Co mně život naučil.

14. srpna 2013 v 12:06 | Aly |  Témata týdne
Ahoj.
Takže, jakmile jsem viděla téma týdne, začala jsem přemýšlet. Nevěděla jsem, jestli je to vhodné téma pro mě, ale později jsem si uvědomila, že i třináctiletý člověk může o životě psát.

Takže co mně život za těch třináct let naučil? Na světě je přes šest miliard lidí a každou vteřinou se rodí noví. Na co tím narážím?
Když chcete, aby si vás někdo všimnul, musíte být jiní než těch šest miliard lidí, musíte mít skvělou postavu, jako většina modelek, nebo alespoň hezký obličej, musíte být chytří, nebo mít na něco talent.
Možná vám přijde, že jenom žadoním o pozornost, nebo o to, aby mě lidé litovali, ale tak to není, prostě se jenom chci podělit o svůj pohled na svět.
Já nejsem ani krásná, ani chytrá a talent jsem naposledy viděla ve škole u spolužačky, kterou nenávidím a proč ji nenávidím? Je vysoká hubená blondýnka, co umí zpívat, ještě pořád má na vysvědčení samý a kluci po ní slintaj. Ona je ten typ člověka, kterého si všimnou, který to má v životě lehké, koho mají lidé rádi už z prvního dojmu, až na žárlivé typy jako jsem já.
Když je na světě tolik lidí, nemůžete čekat, že si najdete lásku, nebo spřízněnou duši, aspoň teda v mém věku, všechno totiž ---odpusťte mi ten výraz--- rozeberou lidé, co jsou vždy a ve všem lepší než vy. (Mluvím z vlastní zkušenosti.)
Takže co jsem se za těch třináct let naučila od života? Je toho více.
--- Nikdo ti nic nedá zadarmo, nebo lži a podváděj, ale ne své blízké. Ať děláš, co děláš, vždycky se najde někdo kdo je v tom lepší. ---
Ale hlavně a toto je moje moto.
Když jsi normální, nikdo se o tebe nestará.

Možná(asi určitě) vám příjde, že jsem v tomhle ohledu hodně negativní, ale je to tak, život není pohádka, ve které na vás čeká pohádkový/á princ/ezna a kde budete žít šťastně až do smrti.
Takhle to nefunguje.

Orlando Bloom + úsměvná historka

11. srpna 2013 v 11:13 | Aly |  Herci
Takže máme tu Legoláska :D samozřejmě je znám i z pirátů v karibiku a z hodně dalších filmů.

13. ledna 1977 (36 let)
Takže tady se potvrzuje mé tvrzení, že v Anglii jsou kluci nejhezčí (asi proto se tam chci přestěhovat :D), vemte si to, David Tennant, Matt Smith a další jména.
Orlanda možná znáte i z Království nebeského, či z Troje. Jeho nejznámější role byla Legolas, elfský princ z Pána Prstenů (Anglické zkratka - LOTR), který se objeví i v Hobitovi, zajímavé je, že v knize se neobjevil, jen byl zmíněn, ale to mi nevadí :D jak se znám, tak mi lidi v kině, co budou sedět předemnou, budou nadávat, že jsem jim poslintala sedačku.
A teď ta úsměvná historka, byla zrovna hudebka a zrovna jsme brali dějiny hudby, já jsem si vesele pokukovala po mém idolovi a najednou učitelka říká "Velmi známý je také Orlando..." bohužel jsem nestihla zjistit, že se bavíme o šestnáctém století, tak jsem chtěla působit chytře a řekla jsem "Bloom!" což se nezdálo jako dobrý nápad. Totiž učitelka se na mě podívala, jako by mě chtěla zabít a procedila mezi zuby. "Každým rokem nějaký debil řekne Bloom." Následoval výbuch smíchu. (třída) No a později jsem se dověděla, že je řeč o Orlandu di Lasso, no tak jo, asi menší trapas.

Heath Ledger

11. srpna 2013 v 10:55 | Aly |  Herci
Ahoj, dneska jsem se rozhodla napsat o herci, který pro mě vždy bude představovat Jokera (z filmu Temný rytíř). Je to Heath Ledger, australský herec, hodně známý kvůli rolím Jokera a patrika z 10 důvodů proč tě nenávidím.

4. dubna 1979 - 22. ledna 2008 († 28 let)
Speciální pocta tomuto herci, k jakékoliv roli se dostal, zahrál ji úžasně, hrál třeba ve - Zkrocené hoře, Příběhu rytíře, či v Cassanově, tam jsem ho viděla taky poprvé a když jsem si ho vygooglovala tak jsem koukala, že už umřel.
Obrázek vlastní výroby, zdroj už tam je (dokonce dvakrát, což se mi moc nepovedlo :D), takže směle kopírujte, ale prosba :D nechte tam ten zdroj.
Kdyby něco, včera na nově v 17:00 hrál Příběh rytíře, kde taky hrál. (Normálně projdu kolem TV, uvidím ho tam a skočím na gauč, takovou úžasnou šipku :D)

David Tennant

10. srpna 2013 v 10:51 | Aly |  Herci
Takže, další Doctor, on i Matt jsou mí nejoblíbenější Doctoři. Prostě si nemůžu vybrat...

18. dubna 1971 (42 let)
Můžete ho také znát z filmu Cassanova, či jako Bartyho Skrka z Harryho Pottera (Na konci čtyřky jak se ukáže, že Pošuk Moody byl vlastně on).
No není hezkej? :D To asi budu psát častěji. Na obrázku má oblek typický pro desátého Doctora.

Mattew Smith

10. srpna 2013 v 10:21 | Aly |  Herci
Ahoj, takže jste si mohli všimnout, že jsem založila novou anketu a aby jste se tam orientovali, dám tady v průběhu dneška všechny herce, které jsem tam zahrnula.

narození - 28. října 1982 (30 let)
První z mých oblíbenců je Matt Smith. Můžete ho znát z filmů Lůno, či Christopher and his Kind, ale mě uchvátil v roli Doctora. Bohužel tuto roli opouští na Vánoce.

No není hezký? :D

Teď má kvůli natáčení filmu "How to Catch a Monster" ostříhané vlasy, ale sekne mu to.

A k němu se váže jeden můj trapásek :D Na školním výletě jsme hráli flašku a já jsem dostala za úkol předvést co bych dělala kdybych Matta potkala, na nic netušícím Davidovi, který se mi líbil. To je taková scénka, kde k němu přiběhnu za křiku "I my got it's Matt Smith!". Potom si kleknu na koleno a "Mary me Matt, I love you!" Takže jsem jenom prohodila jména. :D
No a mě nezbylo nic jiného než to udělat. :D Ale alespoň byla sranda.
Menší trapásek no.

V životě příjde chvíle, kdy si řeknete "Potřebuju psychiatra."

9. srpna 2013 v 14:53 | Aly |  Můj svět a moje žblepty
Ahoj, vracím se vám z dovolené a tak mě napadá, že nejsem mentálně v pořádku.

Na dovolené jsme byli s taťkou, jeho přítelkyní a mojí nevlastní sestrou a kde? Jezdili jsme tak různě po Čechách, hlavně po hradech a zámcích.
No a tak jsme se dostali i na Bouzov a tam takový průvodce, hezký :D No hezký asi jenom pro mě, totiž mě strašně někoho připomínal, no a prostě byl sympatický, teď lituju, že jsem ho neoslovila.
Ale, to co se vám tu snažím sdělit. Ten večer před usnutím jsem si tak přemýšlela, já vím možná se vám to bude zdát vtipné, ale já se dohadovala sama se sebou, samozřejmě ne nahlas, ale tady vám ten rozhovor přiblížím.

Já.:"Ten průvodce byl tak hezký."
Já č. 2(Měla jsem blbou náladu): "No to byl, ale proč to vytahuješ?"
Já: "Mám pocit, že se ještě setkáme."
Já č. 2: "Můj bože Aly, ty jsi snad spadla z porodního stolku, jaká je šance, že ho ještě uvidíš?"
Já: "Máš pravdu, asi bych si neměla dělat naděje."
Já č. 2: "No to jo a di už spát."

Takže, teď jste si asi udělali obrázek o mojí příčetnosti. :D No nic :D

Moje náboženství (Ne nezakládám sektu)

3. srpna 2013 v 11:54 | Aly
Ahoj, nevím, kde tento článek zařadit, takže pro něj dám vlastní rubriku, ale teď k věci.

Když se mě někdo zeptá, co jsem za náboženství, odpovím mu, že agnosticista, to znamená, že věřím, že existenci, či neexistenci jakéhokoliv boha nelze potvrdit ani vyvrátit. Je to takový neutrální postoj, ale já nevím, někde v hloubi duše, věřím v Boha, toho křesťanského.

To mě zase staví před to, že jsem "naprogramovaná" k tomu, abych v Boha věřila, vyrostla jsem v domácnosti, která v boha věří, myslím, že jsem párkrát byla na kázání v kostele, takže mi to příjde přirozené. Kamarád, no nevím , jestli to tak můžu říct jenom si dopisujeme, bydlí na Srí Lance a vyrostl jako budhista, nevěří v žádného boha. Budhismus mi vždy přišel jako fajn náboženství, vemte si, křesťané byli v minulosti, až fanatičtí svou vírou, kvůli křesťanství se zabíjelo a křesťané se mydlili i navzájem, já říkám, žij a nech žít.

Takže, co z tohoto mého blábolení plyne?
Chci věřit v Boha, ale nechci patřit ke Křesťanům, kteří v minulosti nutili svou víru každému a když mu ji nevnutili, tak ho upálili jako čarodějnici. Chci prostě vyznávat Boha, ale řídit se filozofií Budhistů.
Vím, že bych se neměla řídit minulostí, ale nevím... No takže asi jsem BuhistoKřesťanka.
Vážně tu nezakládám sektu. :D