Květen 2013

Náš prezident

25. května 2013 v 21:57 | Aly |  Témata týdne
Když se to tak vezme, tak Miloše moc ráda nemám, místo něho bych na hradě viděla Franze. Ale bohužel to asi každý mladý člověk, a tím, že naše republika je spíše starší než mladší tak to dopadlo tak jak to dopadlo. Víte ty věci o reprezentaci, no stačí říct jenom tyhle dvě slova: pero a kuličkovka a asi všichni si vybaví Klause. A stejně, naše republika je momentálě v takovém stavu, že reprezentace je to poslední na co by se mělo myslet.

Jenže ať ho mám ráda, nebo ne tak tam je, a já s tím nic neudělám. Ale třeba k té "viróze" asi každý normální člověk může chytit "virózu".

Druhá dimenze

25. května 2013 v 21:41 | Aly
Ahoj, zase mě chytla nuda, začala jsem si prohlížet moje starší povídky a jedna nevypadala tak marně, takže tady je :D




Když je vám čtrnáct let, donutí vás to k zamyšlení. "Vím, co chci od budoucnosti?" "Jsem si jistá, že to doopravdy chci?" Já jsem ty odpovědi neměla, ani moje tři sestry. Sestry, kéž bychom byly jedna krev, ale tak to není. Sára, Rebeka ani Soňa nejsou moje sestry, všechny nás adoptovala paní Večeřová, když nám bylo osm.
Je to milá paní, má hnědé vlasy a černé oči, postavou je spíše hubenější. Nikdy nemohla mít vlastní děti, tak si adoptovala nás. Říkáme jí teto Jano.
V dětském domově jsme byly nejlepší kamarádky a nechtěly jsme se od sebe odloučit, takže jsme se staly součástí rodiny Večeřových.
Všem tvrdíme, že jsme sestry, ale jediné co nás spojuje je, že máme narozeniny ve stejný den. Moc tomu nevěřím, každou z nás našly někde jinde, jako nemluvňata a stanovili nám datum narození. Šlo o náhodu, že jsme v papírech narozené ve stejný den.

Každá jsme jiná, ať už vzhledově, nebo charakterově.
Sára je vyšší hubenější postavy, s tmavě hnědými vlasy a oříškovýma očima. Má tmavší pleť, kterou občas trápí akné. Se změnami nemá problém, pořád zkouší nové věci, má dost prořízlou pusu a někdy si vletíme do vlasů, ale jinak vycházíme dobře.

Rebeka je mi asi nejvíce podobná, spíše charakterově. Je o pár centimetrů vyšší než já, je taky o dost hubenější, má dlouhé světle hnědé vlasy a šedé oči. Často ji přepadávají záchvaty smíchu, strašně nadává a má dost velkou fantazii, prostě moje duševní dvojče.

Soňa z nás asi nejvíce stojí nohama na zemi, nemá změny moc v lásce. Vlasy má barvy špinavý blond, a tmavě hnědé oči. Nosí rovnátka, ale očividně ji to nedeptá. Postavou je trošku mohutnější, ale v tělocviku většinu třídy strčí do kapsy.

A co já? Jízlivé a dost nešikovné strašidlo, co rádo poznává nové věci. Nesnáším, když se někdo povyšuje nad ostatní, to ho vždycky seřvu. Mám zrzavé, věčně rozcuchané vlasy, které mám asi po ramena a světle modré oči. Nejsem žádná miss, mám světlou pleť a na slunci se obvykle spálím, moje postava taky není nic extra.

Proč o nás vyprávím? Asi jsme holky jako každé jiné, ale to co se nám stalo je dost zajímavé.
Byly jsme zrovna na školním výletě, u nějakého jezera, už si nepamatuju jeho název. Bylo chladné jarní odpoledne a my jsme zrovna seděly na lavičce a probíraly kluky, kteří v tu chvíli hráli fotbal.

Zrovna když došla řeč na objekt mého zájmu Sama, něco se stalo. Zem se jakoby roztřásla, potom jsem uviděla ostré světlo, před kterým jsem si musela zakrýt oči. Když všechno ustalo, neseděly jsme už na lavičce, ale na balvanu, a kolem nás nebylo jezero, ale nevelká mýtinka.

Než jsme se stihly rozkoukat, na mýtinku vběhla nevysoká postava, které jsem neviděla do obličeje, protože na sobě měla kápi.
"Dělejte, pojďte za mnou." Zavelela hlasem, z nějž jsem pochopila, že je to holka.
"Ale co, jak… Kde to jsme?" Zeptala se Soňa se Sárou téměř současně.

"Na vysvětlování není čas, pojďte!" Rozběhly jsme se za ní do temného lesa, vím vypadá to divně, bežet někde za cizí osobou, ale ten hlas zněl příšerně naléhavě.

4. kapitola-Ranní ptáče-1. část

22. května 2013 v 19:02 | Aly |  Valerie Josephina Francesca Monique Catherine Leanová
Ahoj, už zase ten záchvat odhodlání.... No jdu na to....

Nazítří jsem vstala jako první. Chvíli jsem se ještě válela v posteli, ale pak jsem z ní potichu vylezla, šla do koupelny, kde jsem se osprchovala, nalíčila a učesala(Zlatý moje povídky). Pak sem se vrátila zpět do ložnice, kde jsem si oblékla školní sukni a košili a přes to přehodila hábit, vzala brašnu a vyšla z ložnice(Tak dokonale potřebný odstavec a to ještě neskončil). Bylo teprve něco kolem půl sedmý ráno, takže kdybych chtěla vzbudit Mek, tak by mě asi na místě zabila! (Mek vítej v klubu, tady ještě musíš podepsat, že nesnášíš Mařeny. Super jsi členka klubu "We hated Mary Sues" a teď ji di schodit z útesu)Prošla jsem tichým hradem a šla jsem do knihovny. Madame Pinceová už tam byla.
"Dobrý den madame!" pozdravila jsem slušně.
Já a Pinceovka(Autorko shoř!) jsme spolu celkem dobře vycházely, protože jsem měla knížky v úctě.
"Dobrý den slečno Leonová!"(Tak jo i když nevím o co tam jde a jsou tam vtipné překlepy, tak mám pořád raději na glosování My Immortal)
Zašla jsem do jednoho oddělení, kde byli(A oni knihy si s ní povídaly? Asi ji neměli rádi.) knihy o famfrpálu. Já tenhle sport prostě žeru(A tady je zdroj nenávisti oněch knih). Vzala jsem po dlouhém rozmýšlení tři knihy. Zašla jsem za madame Pinceovou, aby mi knihy zapsala, pak jsem je strčila do brašny a vydala se na snídani Překvapivě(Si sežrala i tečku) tam ještě nikdo nebyl. Stoly byly ještě plné jídla. Sedla jsem si doprostřed(Jako mezi to jídlo), protože tam měli přesně to, na co jsem měla momentálně tu největší chuť. Čerstvé křupavoučké rohlíčky, máslo a nuttelu, k tomu jsem si vzala hrníček kávy a byla jsem spokojená. Po několika minutách se do Velké síně začali trousit studenti, mezi nimi byla i Mek.
"Bože, ty už jsi vzhůru(Bože? To je moc formální, říkej mi Kelišová, nebo Aly- Omlouvám se za ukradenou hlášku, ale nedalo mi to)?? To já bych klidně ještě spala!" řekla a zívla si.
"To víš, já byla vždycky ranní ptáče…" uchechtla jsem se.
I doma jsem vstávala kolem sedmý, já prostě nikdy nedokážu spát dlouho. Můžu jít spát v kolik chci, ale vždycky jsem nejpozději v sedm vzhůru.
"Heeeej Val!!(Tohle prostě nesnáším, i když to někdo dělá na chatu)" zakříčí na mě někdo.
Otočím se a hledám dotyčného. Z konce stolu na mě máva James. Vstanu tedy a jdu za ním.(Jako pes...)
"Nazdárek!(A je to tu zas...) Něco potřebuješ Jamesi!" zeptám se a sednu si vedle něj.
"Jo, zítra je výběr adeptů do družstva. Takže tam buď taky. Chci, aby se při výběru podílelo celé družstvo!"
"Tak jo! A v kolik??"
"Ve tři."
"Ok! Tak zatím kluci!" a odešla jsem zpět k Mek.
Ta mi hned dávala do ruky rozvrh.
"Coo? Hned první hodinu Dějiny?? To chcou, abych umřela??(To mě odhalil ten velký, černý, blesky metající, bouřkový mrak, co jsem ti poslala nad hlavu? No Franto, já vím že máš slabost pro hloupé lidi, ale takhle mě podrazit... To si nemusel.)" zaúpěla jsem.
Ale jako fakt, když máte na nějakou hodinu ducha, který to odříkává monotónním hlasem jako pohádku, tak vy byste neusli. Jestli ne, tak vám patří mé gratulace. Jako já nespím, ale spíš upadám do stavu otupělosti, naproti tomu, všichni tam spí, tedy skoro všichni. Nemůžu mezi nás počítat naši dokonalou Lilly Evansovou.
"Vnímáš Val??"
Překvapeně jsem se na ní podívala a z výrazu její tváře jsem poznala, že na mě mluvila a já jsem zase nevnímala.
"Co jsi to říkala??" zeptala jsem se s andělským úsměvem se kterým bych si vydělala balík v reklamě na zubní pastu.
"Podívej, kdo ti přišel???" a kývla nalevo.
Podívala jsem se tam a uviděla Evansovou. Všimla si mého pohledu a ušklíbla se, já ji to vrátila. Prostě lidičky, tu holku fakt nemám ráda. (Odkud ten pocit znám?)
"Hele, nejdem už na hodinu, chci chytit místo vzadu!"
Mek si vzala do ruky ještě jeden rohlík a vydaly jsme se na hodinu. Dveře do třídy byly už otevřené, a tak jsme tam vešly.
"Hele, volnej plac!" (Hele dvě kravky s mrakem jménem Franta!)
Rychle jsme se k němu vydaly, vyndaly si věci na stůl a debatovaly o blbostechTřída se začala pomalu plnit a vedle nás si sedli nějací dva hezcí mrzimorští kluci. Nemohli z nás spustit oči a my je s Mek provokovali - svůdně jsme se na ně usmívali, mrkali, no prostě dávali jsme jim naději! Hlupáčci, jako by měli šanci(Jako by si měla šanci na přežití). Byla to jen hra, ze které nás vyrušil příchod Pobertů, protože ty mrzimorký kluky vyhodili a sedli si tam oni (Hrdiní Poberti! Zachránili ty chudáčky.). Rychle jsem se podívala jinam. Začalo zvonit a do třídy vplul profesor Binns a já, ještě než jsem se propadla do svého otupělého stavu, podívala jsem se na Siriuse, který se na mě ve stejnou chvíli taky podíval, ale já rychle uhla, opřela se pohodlně o lavici a propadla se do své fantazie (Bez mraků), z které mě probralo až zvonění zvonku. S trhnutím jsem se posadila a pak jsem se rozesmála, protože Mek ten zvonek vyděsil natolik, že spadla ze židle
"Fakt vtipný!" prskla na mě, ale to už se sbírala ze země.
Já si mezitm sbalila své věci a čekala na ni, pak jsme se vydali na další hodinu. (Kluci? Od kdy jsou kluci?)


3. kapitola- Neuvěříš- část 2.

13. května 2013 v 18:49 | Aly |  Valerie Josephina Francesca Monique Catherine Leanová
Ahoj, zase mě přepadl záchvat odhodlání a tak tu dávám další glos :D enjoy

Sirius si mě chvíli zamyšleně prohlížel, ale pak mi ji podal(ubohá kočka). Já se pro ni natáhla a když jsem si ji brala, naše ruce se dotkly. Bylo to, jako by mě zasáhl výboj elektřiny(Prosím ať je to blesk vyvolaný mojí utkvělou představou, že ji zasáhne bouřka lokalizovaná nad její hlavou). Podívala jsem se mu do očí, ale rychle jsem pohled odvrátila, popadla kočku a rychle vyšla pryč z kupé a rychle se vracela do toho svého. Calypso jsem zavřela do klícky(Kde ubohá kočka spřádala tvojí vraždu) a posadila se. Snažila jsem se vzpamatovat z toho, co se stalo. To jak se mě dotkl, to ve mně něco probudilo a já nevím co, ale mám v hlavě(ta je to jediný co tam je) a v mém dokonalém srdci teda pěknej zmatek. Myslela jsem si, že ho nemiluju, že se mi jenom líbí, ale… ŽÁDNÉ ale, prostě je to jenom vzpomínka na staré časy. Přikozovala(Přikozovala? Jako že se někde přichitila.... Ježiš té představy se nezbavím) jsem si a po chvíli jsem tomu i uvěřila. Najednou do kupé vběhla Mek. Páni ani jsem si nevšimla, že tu není. Zastyděla jsem se.
"Neuvěříš, co jsem právě viděla!!"(že by to byl velký černý mrak metající blesky a zlověstně se k tobě přibližující?)
"No, tak to jsem zvědavá. Tak dělej, tak to vyklop!"
"Viděla jsem Severuse Snapa!"
"Hmm, představ si, že on s náma chodí už sedmým rokem do školy, takže to takové překvapení zase není!"
"Haha! Ale já ho viděla, jak se líbá s Evansovou!" (Mother of Lyli)
Vykulila jsem na Mek oči. "To si děláš srandu, ne?? Naše ledová královna, že chodí se Srabusem?? No fuuuuu(a už tu je moje bouřka!)!! Dělá se mi poněkud nevolno!"
Pak mě něco napadlo!"Jsou tam ještě??"
"No asi jo, proč??"
Začala jsem se přehrabovat v kufru, až jsem našla to, co jsem hledala - foťák! Mel(To je zase kdo?) zajiskřilo v očích. Rychle jsme se vydaly k místu, kde se Evansová líbala se Srabusem. Fuuuuj, jenom z té představy je mi blbě! Když jsme došly k místu, pořád tam ještě byli. Dokonce už leželi na sedačce(a dost, myslela jsem, že to přetrpím, ale nedá se nic dělat, jdu si pro deštník). Opatrně jsem vytáhla foťák, vypla blesk a několikrát jsem cvakla spouští a pak jsme od tamtud s Mek rychle zmizely.
"Co s tím budeš dělat??" zeptala se v kupé Mek.
"To teprve uvidíš!!"usmála jsem se potutelně.
OooooOooooO(My god)
"Do hajzlu(mluvíš mi z duše, deštník začal stávkovat, už ho nebaví jak s ním ty Mařeny pořád mlátím), to byl poslední prázdnej kočár!" řekla jsem našvaně. Pokaždé jsme jely v kočáru samy a teď budeme muset jet s někým.
"Tak jdem třeba k tamhle tomu(Buď jsem věštec, nebo je tahle povídka průhledná jak triko naší třídní miss?)!" řekla Mek a tak jsme tam šly.
"Můžem si přisednout?? Všude jinde je plno" Zeptala se Mek.
"Jasně!"
Já ten hlas poznala. Byl to hlas Siriuse Blacka. Do prčic. Mek se na mě podívala a já jsem nakonec kývla. Tak jsme si tam vlezly. Než se Mek stihla rozkoukat, rychle jsem si sedla mezi Jamese a Remuse a usmála se na Mek ,která si musela sednout mezi Siriuse a Petra (Jakého Petra? Petra Pana? Ok no tady se může stát cokoliv, ale jedna otázka? To jako autorka vyšoupla Petera Pettiegrewa z této povídky. To je moc, takhle přehlížet nás ošklivé lidi-bez urážky Petere).
V kočáru zavládlo trapné ticho. Nakonec jsem ho prolomila já.
"Tak co Jamesi, letos je pohár zase náš??(Čekám na den kdy si autorka uvědomí, že tohle není chat)" to bylo jediné téma, na které se dalo komunikovat se všema
James se na mě usmál. "To si piš! Vlastně, to nevíš! Zvolili mě kapitánem družstva!"
"Fakt??? To je skvělé! To ti přeju!" a objala jsem ho.
"Jsme tady!"
A tak jsme vystoupili a vydali se na večeři. Podívali se na zařazení prvňáčků, pak jsme se parádně nabaštili a pak na nás čekala vytoužená postel. Jak já se do ní těšila. (Buď ráda, protože mé pocity z dalšího dílu nejsou příliš podobné těm tvým)

Letní tábor

11. května 2013 v 18:47 | Aly |  Můj svět a moje žblepty
No první věc, která vás napadla je asi něco jako "Ta holka je fakt švihlá, nejdříve píše, že si rozumí lépe s dospělýma a teď píše o letním táboru." -Přiznejte se! :D
Taky mě to napadlo, na tábory moc nejezdím, ale jeden kluk z naší třídy-docela pěkný(ano dost se mi líbí)-mě jaksi navedl. Totiž on poznal svoji holku(ano vidím rudě) na táboře, což mě přivedlo k myšlence, proč si nesehnat někoho s podobnými zájmy jako mám já.
Jenže jak se tak dívám na ty tábory, tak mi příjde rozumější odjet o prázkách někde daleko, třeba do Anglie tam jsou prý hezcí kluci, no ale asi bych se nedomluvila....
Vážně mě už ta samota leze na mozek :D

Děsivé zjištění

11. května 2013 v 13:52 | Aly |  Témata týdne
Ahoj, tohle téma týdne mě dost donutilo přemýšlet.
Je mi třináct, to je skoro patnáct, to skoro dvacet a to skoro třicet. A to je ten problém, protože jsem si řekla, že dítě budu mít po třicítce, jenže kde vzít otce, když mě nikdo nechce ani teď? -- No do budoucna to vidím "vesele".
Další problém je, že je mi třináct a chovám se strašně dospěle, jako by pro mě čas plynul rychleji než pro vrstevníky. Lépe si rozumím s dospělým, než s někým mého věku.
Vlastně celá naše generace stárne rychleji, někdy to je dost divný vidět desetiletý děcko někde pokuřovat.
Je to jenom můj pocit, nebo je těch lidí tady víc? :D

3 kapitola-Neuvěříš-1. část

2. května 2013 v 21:08 | Aly |  Valerie Josephina Francesca Monique Catherine Leanová
Ahoj, jsem tu zpět a mám chuť oglosovat další část tohohle veledíla, což mě asi hned přejde... No nic, je to ten nejhorší druh MS, se kterým jsem se zatím setkala, ale když už jsem jednou začla....


Od tý doby už uběhlo několik let. Možná bych vám měla ve zkratce říct, co se stalo.
Takže za prvé: V první ročínku jsem začala chodit se Siriusem Blackem(Chudák...). Vydrželo nám to do začátku pátého ročníku, ale pak se objevil novej týpek a okouzlil mě, no a já Siriuse podvedla. Od tý doby střídá holky jak fusekle(a ty se divíš? Po tom šoku s tebou...). Ano, je to moje vina, že se z něho stal děvkař a věřtě,že je mi to líto, ale už s tím nic nenadělám. Asi chcete vědět, co se stalo s Ianem(To je jako tvoje další oběť?)?? No, tak vydrželi jsme spolu dva týdny, než nám došlo, že mi se k sobě jaksi nehodíme. (On na Mary holt nebyl dost dokonalý)
Za druhé: Ehm, no neříká se mi to lehce, ale jak se mi Lilly zpočátku líbila, ale zjistily jsme, že jsme každá odlišná, ona je chytrá, pěkná a lidé se ji nesnaží zabít, tak v průběhu času jsem jí začala nesnášet. Je to blbá, zapšklá knihomolka. Věčně mi ta čůza dává tresty(Jeď Lilly, ať si kdo si mám tě ráda), ale tak ani se jí nedivím. Komu by se taky chtělo ráno vstávat se zelenejma vlasama, ale tak zase, aspoň jí ladily k očím. Naproti tomu jsem se sčuchla s Meckenzie(Meckenzie, radím ti dobře, uteč dříve než tě nakazí blbostí), to je vám taková suprová holčina, bez ní nedám ani ránu.(pozdě)
No a za třetí, hraju v kolejním famfrpálovém družstvu. Jsem na pozici střelce, ne že bych se chtěla chlubit(Ale co si tu budeme nalhávat chtěla), ale jsem dobrá! Jo a to jsem zapoměla,. Už šest let držíme v rukou famfrpálový pohár, tak doufám, že to tak bude i letos. Ostatní koleje nemaj šanci.(Všichni před ní radši utíkaj)
No, to je asi to nejdůležitější, co se stalo(Ale není ještě si neumřela), za moje prozatimní působení v Bradavicích. Pohodička…
OooooOooooO Je to tu zas :D
"No že deš, Val. Vždyť vlak za pět minut odjíždí!"(Doufám, že tentokrát je to ten správnej a konečně ji přejede)
"Klídek Mek nebo tě trefí!" usmála jsem se na ni pobaveně.
Ale před chvíli jsem takovým vtipem nesrčela, fakt jsem měla strach, že to nestihnu. Totiž, jako každý rok jsme doma zaspaly. Šla jsem za Mek a táhla za sebou kufr.
"Ale, kohopak to tady máme?? Leanová a Bloomová(Takhle prznit mého oblíbeného herce, no jednoho z více oblíbených, ale je v první desítce...)!"
Podívaly jsme se naproti nám a tam stála naše vzorná Lilly Evansová!
"A helemese, nudná šprtka! Musíme rychle pryč, nebo bychom to od ní mohly chytit!!!(Spíše ona od vás, co máte na výběr? Breberky, vši, nebo blechy?) Rychle Mek!!"
A obě jsme se kolem ní prosmýkly, než se vzmohla na slovo. Došly jsme do kupé, které nám Mek chytila a obě jsme se rozesmály. To víte, nám stačí ke štěstí málo.(Tak proto nejsou smutné, že postrádají mozek)
"Ta měla xicht, všimla sis??"
"Jo, tvářila se, jako by právě snědla čtyři kyselé citrony(Já je dvě potkat tvářím se, že jsem jich snědla minimálně deset)." Odpověděla jsem jí stále s úsměvěm na rtech.
Najednou Mek změnila téma. "Všimla jsem si na nádraží Siriuse!"
S nezájmem sem pokrčila rameny. Teda, ne že by mi bylo jedno, co s ním je, ale jaksi se o něho snažím nezajímat. Po tom, co jsem mu udělala, jaksi nemám právo se starat o jeho soukromej život(Já bejt tebou tak se od něj držím dál), i když, lhala bych, kdybych řekla, že se mi nelíbí a že mi na něm nezáleží. V mém srdci bude mít místo vždycky, protože to byl můj první kluk, ale o tomhle se tady vykecávat nehodlám. Vůbec se o něm bavit nechci, a taky jsem to Mek řekla.
"Hele Mek, nemám zájem, bavit se o Siriusovi! Jasný??"
"Tak fajn, já ti jenom chtěla říct, že se mě na tebe nenápadně vyptával."(Jako ve stylu: "A už je po ní?" "Ne?" "A proč jí pod ten vlak nestrčíš ty? Já se jí štítím dotknout.")
Upustila jsem klícku s Calypso(Zburcuju Greenpeace, takhle trápit ubohého tvorečka!), za což mi moje roztomilá čičinka vděčná nebyla a když se nechtěně otevřely dvířka, tak vyběhla pryč z kupé.(Při čemž vřískala něco ve stylu: "Yes. I'm finaly free!")
"Co?? To je hloupost! Proč by to dělal Mek?? Vždyť nemá jeden jediný důvod!" vypadlo ze mě po chvíli.
"Třeba tě má pořád rád."
"Aha a proto prozkoumává kažou dívčí ústní dutinu(Autorko já si tě najdu!)?? Víš co, jdu najít Calypso(ech to ubohé zvíře žít!)! Jestli tu pojede ta baba s vozíčkem, kup mi od všeho trochu. Na, tu máš prašule." Podala sem Mek menší obnos peněz a vyšla z kupé.
Nahlížela jsem do kupé, tedy kromě zmijozelských(*modlí se ať ta kočka nechytila od MS blbost a šla se schovat tam*). S něma jsem se do křížku dostat fakt nechtěla, hlavně ne s Malfoyovou partou(Kočko nezklam mě!). To byla snad ta nejhorší banda ze Zmijozelu. Ve škole z nich měli většinou strach, já taky, ale nedávala jsem to najevo. Kdyby jo, tak jsem v hajzlu už dávno. Nakoukla jsem do posledního kupé a v duchu zanaříkala. Moje milá kočička si našla kupé ve kterém seděli Poberti(Té kočce už není pomoci, ta blbost se šíří jako chřipka) a Calypsó držel zrovna Sirius. To se fakt může stát jenom mě. Odhodlala jsem se a lehce klepla na dveře kupé a vešla dovnitř.Všechny pohledy se okamžitě stočily na mě a já si připadala jako debil.(Že by prozření?)
"Ehm, pardon, že ruším, já jenom… přišla jsem si pro svoji kočku!" a ukázala na Calypso.

Já a Bradavice-glos 2. část

1. května 2013 v 13:11 | Aly |  Valerie Josephina Francesca Monique Catherine Leanová
Takže jsem se zmohla na oglosování dálší části, ať tu mám kapitolu :D

Neboj mami, hned zítra ti napíšu. Slibuju." Mlžila jsem.
"Opatruj se tam zlatíčko!"
Vlak zahoukal(Vlaku já ti věřím přejeď ji!). Naposled jsem objala mámu a babičku a nastoupila si do vlaku. Stoupla jsem si k oknu a oběma jim mávala, dokud vlak nezajel za zatáčku.(Ne, tohle není Bradavický expres, kdyby byl tak ji už dávno přejede)
Teprve teď jsem si šla najít volné kupé. Prošla jsem už všechny vagóny a zbýval poslední.
Nakukovala jsem do kupé a za sebou táhla kufr a ještě přepravku s Calypsó.(Ta nevinná kočka nikomu nic neprovedla)
Konečně jsem objevila jedno kupé, kde seděly jenom tři dívky a podle toho, jak se tvářily, to byly taky prvačky. Otevřela jsem tedy dveře do kupé.
"Ahoj, můžu si sednou ? Všude jinde je plno!"
"Jasně." Usmála se na mě dívka s krásnýma dlouhýma zrzavýma vlasama(E?) a nádhernýma smaragdovýma očima.
Vešla jsem tedy dovnitř, kufr si uložila pod sedadla a Calypso jsem položila vedle sebe a představila jsem se. "Já jsem Valerie Josephina Francesca Monique Catherine Leanová, pro přátele Val."
Vyvalily na mě oči a já jsem se pobaveně zakřenila. Jako první se vzpamatovala ta zrzka.
"Ehm, já jsem Lilly(Snad Lily ne?) Evansová, tohle je Elisabeth Ryanová a tohle Mekenzie Bloomová."
Holky se na mě usmály a já jim úsměv oplatila a pak jsme se začaly bavit, jako bychom se snad znaly celá léta.(Proč mi tohle tak silně připomíná telenovely?)
Ani jsme si to neuvědomily a vlak už začal zpomalovat. Rychle jsme se převklékly do hábitů a když vlak zastavil, tak jsme vyšly ven.
"PRVÁCI SEM!! PRVÁCI SEMHLE!"
Otočila jsem se a pusa mi spadla až dolů. Lidičky stál tam chlap velký asi jako menčí(Nemá někdo slovník?) stromek. Když jsem se vzpamatovala, tak jsem se za ním vydala
"Proč nejedeme kočáry??" ozvalo se ze zadu.
"Tohle je tradice. Každý prvák jede na loďce. Tak pojďte bando!" řekl dobrosrdečně obr. (jen se přetvařoval, určitě ji chtěl schodit do jezera)
A všichni jsme se za ním vydali a naskládali jsme se do loďek a loďky se daly samy do pohybu. Chvíli jsme jen tak pluli, ale když jsme se dostali doprostřed jezera(tak Hagrid natáhnul ruku a Mary udělala žbluňk), konečně jsme uviděli Bradavice. Slova obdivu a úžasu se ozývaly odevšad i já jsem prohodila několik slovíček nad vyjádřením nádhery. Když jsme dojeli ke břehu(kdo to je a co udělal s Hagridem?), tam na nás čekal nějakej nerudnej chlapík.
"Tady je máte Filchi!"
Ten něco zavrčel a kývnul na nás, že máme jít za ním. Jako stádo poslušných (oveček) debilů jsme se za ním vydali a u hlavní brány na nás prozměnu čekala profesorka s obličejm tak přísným, že nikdo z nás netoužil dostat se s ní do křížku
"Prosím, následujte mě!" a otočila se na podpatku a šla někam do hradu. My šli rychle za ní.Zavedla nás do jedné místnosti, kde nám vysvětlila, kolik že je kolejí v Bradavicích a že když se nám něco podaří, můžeme získat body pro svou kolej, naopak, když něco pokazíme, body se nám odečtou. Já to pouštěla jedním uchem dovnitř a druhým ven. Mnohem víc mě totiž zajímal kluk s černými vlasy a šedýma očima. Byl fakt hezkej. Najednou se podíval mým směrem a zadíval se mi do očí. Skoro okamžitě jsem uhla, to se ale jako fakt nedalo se mu tak dlouho dívat do těch krásnejch očí. "Tak pojďte, Moudrý klobouk vás zařadí."
Vešli jsme do místnosti a můj pohled hned padl na strop na kterém se třpytily hvězdy, podle mámina vyprávění jsem věděla, že je začarovaný a tím pádem je tohle Velká síň.(blik? No má plusové body, že neříká velká místnost)
"Až přečtu vaše jméno, přijdete sem a nasadíte si Moudrý klobouk, který vás zařadí do koleje, která bude po celých sedm let, vaším druhým domovem."
A tak začala číst jména z toho dlouhýho seznamu.
"Sirius Black!"
To z řad vystoupil ten hezkej klučina. Celkem sebevědomě si to nakráčel ke klobouku a ten ho okamžitě zařadil.
"NEBELVÍR!"
Všichni byli překvapeni, protože každý, teda alespoň kouzelníci věděli, že Blackovi chodili všichni do Zmijozelu, důkazem toho byly jeho dvě sestřenky Narcissa a Bellatrix.
"Lillyan(*prsk! fuck! kuck!* CO TO JE?) Evansová."
"NEBELVÍR!"
"Valerie Josephina Francesca Monique Catherine Leanová!"
Rychle jsem došla ke klobouku, narazila si ho na hlavu a čekala. Netrvalo to ani minutu.
"NEBELVÍR!"
Sundala jsem si klobouk a dala ho profesorce a utíkala ke stolu, který tleskal(já bych na jejich místě zběhla z Havraspáru). Sedla jsem si vedle Lilly a pak už se jen dívala, jak jsou k nám zařazeny i Elisabeth a Mekenzie.
Po skvělé večeři nás Prefekt zavedl do Nebelvírské společenské místnosti, ale já v tuhle chvíli měla jenom jeden jedinej cíl a to byla moje postel.(že je tam propadlo?)


Skladby co mi padly do ucha :D

1. května 2013 v 12:43 | Aly |  Hudba
Takže pár skladbiček:

Ke$ha featuring will.i.am - Crazy Kids - strašně se mi líbí to pískání




Swedish House Mafia- Don't you worry child



Gym Class Heroes- Stereo hearts ft. Adam Levine --- Úžasnej rytmus

??? Upřímně, kam ty autorky na nápady choděj???

1. května 2013 v 10:26 | Aly |  Valerie Josephina Francesca Monique Catherine Leanová
Ahoj, už jsem se smířila s tím, že My Immortal asi nedoglosuju, tak jsem si vzala tuhle blbost. Já vím, že i moje povídky nejsou zrovna kvalita, ale toto....

Nazdárek! Jmenuju se Valerie Josephina Francesca Monique Catherine Leanová (Nazdárek Mary Sue!). Takhle mě naši pojmenovali, když jsem se narodila (Néééé, mě pojmenovali teprve včera). Jsem pojmenována po nějakých slavných herečkách nebo spisovatelkách, ale neptejte se mě po jakých, jelikož to vůbec netuším, já se do prehistorie nevracím. Já zásadně žiju přítomností. No, něco o mě(jímá mě takový divný pocit, že to bude celá povídka). Jsem totálně ujetá, ale zároveň strašnej fanatik do čtení Nepovažuju se za nějakou modelku, ale zase jako šeredka taky nejsem. Mám dloufý (Wafafak?)hnědý vlasy a šedý oči, celkem nesourodá kombinace, co??. Jsem celkem malýho vzrůstu, ale tak, co je malý, to ji milý, ne?(Ty jseš vyjímka utvrzující pravidlo)
Možná byste chtěli vědět něco o mé rodině. Jsme kouzelníci, i když moje matka prej prolezla školu s pěkně odřenýma ušima a proto si radši našla práci v mudlovské knihovně, tam prej kouzla používat nemusí, tak nehrozí, že něco podpálí(Větší radost by mi udělala kdyby podpálila tebe). Vyrůstám jenom s matkou a babičkou.
Můj otec umřel, když mi bylo pět a máma říkala, že je škoda pro něho truchlit, prej to byl děsnej alkoholik(Šlo vidět, že ten kdo ji pojmenovával měl trošku víc upito, ale nedivíd se mu) a já mám doufat, že jsem to po něm nezdědila
Ale zpět k moji matce. Jmenuj se Aleen Leanová. Jak už jsem říkala, je to mudlovská knihovnice a pořád se snaží si najít nějakého chlapa, takže se u nás vystřídalo celkem dost chlapů(Zlatý zájmena kde vás mám?) a já na ně začínám být alergická, protože je to pokaždé stejné. Matka si přivede nějakého chlapa, o kterém si myslí, že je pan pravej. Několik týdnů to je v pohodě, ale pak to přijde, hádky a hádky a odchod onoho muže(Těm chlapům postupně dochází, s kým sdílejí barák). Matka pak probrečí týden, ale hned ten další si přitáhne domů dalšího. No prostě děs a hrůza. I když si moje matka tahá domů tolik chlapů, mám ji moc ráda a za nikoho jiného bych ji neměnila.
A moje bábinka?? To je zlatý člověk. Mám ji strašně ráda, možná o trošku víc, než mámu. Vlastně, ještě jsem vám ji nepředstvila, jsem já to ale sklerotik(Ty seš více než to věř mi). Takže, moje bábi se jmenuje Rachel Richterová! (A já jsem Aly Alexová!)Moje babička pracuje u Svatého Munga jako lékouzelnice a ve svém oboru je špičkou a dokonce za ní dojíždí pacienti z celého světa. Babička se chová jako správná babička, rozmazluje mě, kupuje mi otrávené sladkosti a na co si vzpomenu, teda pokud je to v mezích.
No, to je o mě a mojí rodince asi tak všechno. Jsme stejní jako každý jiný!
OooooOooooO
"Babi, mami!! Babi, babi!!(Há??)" křičela jsem celá šťastná.
Máma i babička okamžitě přiběhli(Oni přiběhli? to se nám to trošku komplikuje). "Co se děje zlato??"
Zamávala jsem jim dopisem před obličejem. "Dostala jsem dopis z Bradavic! Chápete, já budu studovat v Bradavicích.(Chudácí. neví co je tam čeká) Musíme toho spoustu nakoupit." A už jsem jim podávala seznam toho, co nutně potřebuju.
Babička i máma se šťastně a pyšně usmívaly(A myslely si: "Konečně se jí zbavíme!".
Hned na druhý den jsme se vydaly na Příčnou ulici a nakoupily všechno potřebné a babička mi ještě koupila koťě(Já vím, že chce aby jí ta kočka poškrábala, ale to ubohé zvíře za nic nemůže!). Pojmenovala jsem ho Calypso, já vím divné jméno, ale mě se líbí. (A mě se nelíbí kolik má tahle povídka kapitol)

Šťastného prvního máje přeju :D

1. května 2013 v 9:31 | Aly |  Svátky
Ahoj :D
Takže jste si mohli všimnout, že dneska je první máj, a já nemusím do školy :D No takže jelikož jsem bez někoho kdo by mě vzal pod rozkvetlou třešeň (v tomhle počasí bych ho stejně poslala někam), tak tu budu celý den sedět a možná i občas něco napíšu.
No nic já si jdu užívat volna, nezná někdo nějakou povídku na oglosování ?
Já jen tak...