Duben 2013

Fantasy povídka- můj obor

28. dubna 2013 v 21:22 | Aly
Ahoj, jsem tu zas (mě se jen tak nezbavíte). Zjistila jsem, že se mnou ta puberta jaksi mlátí :D Včera jsem se rozhodla sepsat romantickou povídku. Nejdříve mi vyšla úplná slátanina, tak jsem to smazala a začla znovu, potom mi vyšla ještě větší kravina...
No vzdala jsem pokusy udělat povídku z našeho světa a zklouzla jsem do fantasy a ejhle povídka je na světě, je to spíš takový pokus... No nic snad vám z toho neupadnou oči :D

Almion stál na balkónu a díval se na pomalu usínající Stříbrný les, bylo mu čerstvých dvacet let, pro elfa je to veliký mezník. Přestává totiž fyzicky stárnout. Měla to být radostná chvíle a plánoval udělat něco, co by mu změnilo život. Právě na tomto balkónu chtěl Mahtiel vyznat lásku, nyní zde byl sám, obklopený jen těmi prokletými "kdyby".
Mahtiel znal už od dětství, byla to hradní chráněnka. Její matka bydlela na hradě, jenže těžce onemocněla a zemřela, když Mahtiel byly dva roky, její otec zemřel, ještě před jejím narozením. Už od dětství s ní měl dobrý vztah. Byla jiná než ostatní elfky, pořád chtěla pobíhat po lese, lovit či cvičit se v boji, jenže se k tomu málokdy dostala, protože ostatní elfové se báli, že by si ublížila.
Mahtiel, nebyla jiná jen z hlediska chování, ale nevypadala jako klasické elfka. Polodlouhé zrzavé vlasy nosila skoro vždy v culíku, oči, šedé jako mraky před bouřkou, vždy hleděly zadumaně do dálky. Neměla tak jemné rysy jako ostatní, a její nos zdobily pihy.
Narozeniny slavila stejně jako on, jí mělo být osmnáct. Posledním přáním její matky bylo, aby se jí na její osmnácté narozeniny doručil dopis, který jí napsala.
Den před oslavou uslyšel z jejího pokoje ránu a nadávky. Zaklepal a následně nakouknul dovnitř. Mahtiel pobíhala po pokoji, jako by něco hledala.
"Ahoj, co děláš?" Zeptal se zmateně. Místo odpovědi mu pod nos strčila kus papíru, na něm bylo úhledně napsáno:

"Drahá Mahtiel.
Doufám, že tohle nebudeš číst, pokud ano, už nejsem na tomto světě, abych ti to pověděla sama. Jde o tvého otce, byl to člověk, ale nejen to, jeho matka, tvoje babička byla z poloviny skřet. Nevím, jak se to na tobě projevilo, ale věřím, že se s tím popereš. Nechtěla jsem ti to říkat dříve, než to budeš schopná unést. Dnes je ti osmnáct, věřím, že jsi natolik rozvážná, že to pochopíš. Nevím, kdo z tebe vyrostl, ale věřím, že ty sama to víš dobře. Jdi si za svým snem.
Máma."

Zatímco četl, balila cestovní tašku. Almion se na ni soucitně podíval.
"Víš, já vím, že to je ode mě špatné, ale tenhle dopis…" Odmlčela se. "Máma myslela, že budu mít jasno o tom, kdo jsem, ale ten fakt, že mám v rodině skřety…" Otřásla se.
"Co tím chceš říct?"
"Celý život jsem neviděla nic jiného než Stříbrný les. Chtěla bych vidět svět, nevím, kdo jsem, protože mezi elfy nepatřím, patřím mezi lidi." Mahtielse na ni smutně podíval. "Promiň." Řekla polohlasem. Oblékla si plášť, vzala tašku a šla ke dveřím, u nichž se zastavila. "Málem bych zapomněla na dárek k tvým dvacetinám." Došla k němu, postavila se na špičky a políbila ho. "Budeš mi chybět." Podívala se na něj se slzami v očích a odešla.
Po tisíci letech měla Mahtiel cestování plné kecky. Svět celý projít nemohla a bylo to dost osamělé putování. Někteří lidé s ní šli, ale za nějakou dobu ji opustili. V různých královstvích jí nabízeli, aby tam zůstala, ale ona nechtěla. Nejvíce se jí líbilo u divokých elfů, ale pořád na něj nemohla zapomenout.
I po tisíci letech si ho pamatovala, dlouhé blonďaté vlasy a temně hnědé oči, ušlechtilé a plné pochopení, takové, které mají jen příslušníci královského rodu. Byl asi o dvacet centimetrů vyšší než ona, na to si vzpomínala dobře. Někdy si říkala, jak žije, jestli se oženil, jestli už vládne, jestli na ni zapomněl, ale jedno věděla jistě, ona na něj ne…

Má věta týdne

24. dubna 2013 v 19:46 | Aly |  Témata týdne
Ahoj, když už jednou za uherský rok příjdu na blog, tak asi vždycky začínám tématem týdne.

Věta "Proč zrovna já?", no to si říkám poslední dobou moje nejčastější věta, no aspoň si ji říkám v duchu.
Moji dva nejlepší přátelé se dali dohromady, to mi moc nevadí, možná trošku... Trošku mě štvalo, že oni jsou spolu a já nemám nikoho.
No dál jsem se dneska dozvěděla, že kluk, který se mi líbí mě nechce (fajn moc velké překvapení to nebylo).
No a ve finále jsem šla s Ronnie ze školy, docela vesele naladěná (jsem holt splachovací), koukala kde co lítá, jdu si tak jako že sexy chůzí (no tak co ten kluk byl za mnou) a najednou ucítím prudké škubnutí a hádejte co? Málem mě srazilo auto, řidič začal nadávat a Ronnie se začala chechtat na celé kolo div se tam neválela.

No takže proč zrovna já?
Asi je to všechno u mě, způsobuju si to sama. To s tím, že jsem bez kluka, no asi postrádám to osobité kouzlo, to že mě srazilo auto a já sebou díky Ronnie, která mě sice zachránila, plácla na zem a měla trapas jak... No nebudu sprostá. To jsem se měla líp dívat.
A to že se tomu debilovi nelíbím, co mi je po tom, sice moje trapně nafouknuté ego trošičku splasklo no...

Moje nová barva

15. dubna 2013 v 13:49 | Aly |  Můj svět a moje žblepty
Ahoj, jsem tady a mám červené páčo :D
Když se to tak vezme, život je změna, sice to mám barvené barvou, která se asi po 5 umytích smyje, a mám od ní celý krk, ale na třídní fotce to oživím :D

Sice tu vypadám jak kretén, ale mám červené vlasy. :D

Ach ta fantazie...

14. dubna 2013 v 10:07 | Aly |  Můj svět a moje žblepty
Ahoj, tak jsem zase tady, právě jsem vylezla z postele.
Mám pocit, že potřebuju na tu fantazii brát prášky, protože ty sny...
První co se mi zdálo bylo, že mi na okno zaťukal Edward a já jsem ho poslala pryč se slovy, že mé srdce patří Jasperovi, potom mi do okna vlítla rozzuřená Alice, s tím že ji Jasper opouští kvůli mě a ať si vyřídím poslední záležitosti, že mě zítra příjde zabít.

Tak jsem utekla do Brazílie, přesně řečeno jsem nad Riem skočila z letadla padákem, protože na palubě byla i Alice. Jenže padák se mi neotevřel, a já se s trhnutím probudila a vedle mě ležel spící Justin Bieber (nejsem jeho fanynka podotýkám).
Vyskočila jsem z postele a utíkala k zrcadlu, tam jsem zjistila, že mám na sobě mini šaty, a že je mi něco přes dvacet, vyrazila jsem do baru.
Tam jsem potkala Sweetse, toho psychologa z Bones, na které jsem se před spaním dívala.
"No tady jsi, Brennanová tě shání." Tak jsem vyrazila do Jeffersonova ústavu a z hrůzou zjistila, že obět vypadá jako já, tedy moje dvojče. Pak mi to Brennanová objasnila, moje dvojče umřelo, kvůli tomu, že si Alice myslela že to jsem já.
Potom jsem se probudila, a bojím se další noci, jestli to trumfne.


Vážně lidi neznáte nějaké prášky, protože ty sny jsou už otravné...

Kapitola 2.

10. dubna 2013 v 20:34 | Aly
Ano pořád nemám slušný název :D
Tak tady je povídka, trochu delší než minule, ale co už....



Po chvíli rychlého běhu jsme doběhly do jeskyně, která se rozpojovala na tunely, do jednoho jsme vběhly a za chvíli nás pohltila tma. Ta holka, ale odkudsi vyčarovala pochodeň a pokynula nám, ať ji následujeme, už jsme šly lehčím tempem. Vyšly jsme z druhé strany jeskyně k rozkvetlé louce.
"Je už skoro tma, tady se utáboříme." Řekla ta holka.
" Můžeš nám už konečně vysvětlit, kdo jsi a kde jsme?" Domáhala jsem se odpovědi.
"Jsem Sii." Představila se a sundala si kápi.

Měla tmavě zrzavé vlasy a šedé oči, byla asi v našem věku. Měla nezdravě bledou barvu, na obličeji měla pár pih a tenkou, ale přesto viditelnou jizvu táhnoucí se od levého oka k levému uchu.
Teprve teď jsem si uvědomila, co má na sobě, bylo to jako vystřižené z fantasy filmu. Šedá košile, černé bavlněné kalhoty a kožené boty, na sobě měla černý plášť s kapucí, najednou jsem si uvědomila, že oblečení máme všechny stejné, ale jediné co jsme neměly, my byl přívěšek ve tvaru zlato oranžového plamínku.

Chvíli bylo ticho, potom si Sii odkašlala.
"Neškodilo by, kdybyste se představily vy."
První kdo se zmohl na slovo, byla Soňa. "Já jsem Soňa, tohle je Rebeka, tohle Sára a tohle je Saskie."
Trhla jsem sebou, když jsem slyšela své jméno, víte, kdo normální se jmenuje Saskie? Jenom já, ten kdo mě pojmenoval, si asi myslel, že je tím vtipný.
"Pokud tady chcete zůstat, tak byste si měly vymyslet nenápadnější jména."
"Jak zůstat, kde zůstat, my chceme domů!" Zvýšila hlas Sára.
"Jste tady, o to ale nejde, jde o to co se děje, sem k nám, pronikají démoni. Jsou staré pověsti, které prý praví, že až bude nejhůře, přijdou k nám čtyři dívky. Každá představuje jeden element. Lidé odsud je mohou ovládat, ale nejsou jejich součástí, vy ano."
"Jak ovládat?" Rebeka, stejně jako ostatní nechápala.
"Předvedu."
Rozevřela dlaň a nad ní začaly tančit plamínky, všechny jsme na ní zíraly s otevřenou pusou.
"Ty… ty…ty jak? Co?" Vykoktala Soňa.
"Ovládám energii a oheň, uvědomte si, že tady nejste u vás doma a pokud se chcete vrátit, musíte nejdříve ukončit válku."
"To je pěkný, ale není tady jisté riziko, že ve válce umřeme?" Zeptala jsem se.
"Nevím, jak to funguje, ale myslím, že můžete umřít jen ve své dimenzi."
Chvíli panovalo ticho, potom Sii promluvila.
"Asi třicet minut odsud je klášter, tam nám pomůžou. Dneska tu přenocujeme."

Spaní na zemi nebylo zas tak hrozné, až na to, že vám je dost zima a když vstanete tak vás všechno bolí. Když jsem si přerovnávala záda, Sii zavelela, ať pohneme, že nemáme celý den. Šly jsme půl hodiny, ale mě to připadalo jako půl dne, šly jsme lesem, kterého jsem si moc nevšímala, protože jsem ještě napůl spala. Když jsme konečně došly k budově, celé z kamene, připomínající hrad, ohraničenou hradbou, Sii zabouchala na dveře.
Otevřel muž, asi kolem čtyřicítky v oblečení, které nosí mniši.
"Sii! Rád tě znovu vidím, koho to vedeš?" Srdečně se na ni usmál.
"Tohle jsou Sára, Rebeka, Soňa a Saskie, ony jsou z jiné dimenze." Konec věty zašeptala.
"Pojďte dál, tohle je nebezpečné stát tady takhle." Uhnul ze dveří a my mohly projít.
Za hradbami se nám naskytl úžasný pohled, hrad byl větší, než jsem si myslela, táhnul se do výšky a
působil majestátně. Kolem něj byla zahrada, tak nádherné květiny jste ještě neviděli, měly všechny
barvy a voněly strašně sladce.
"Tady Tholan vám poradí, pokud mě omluvíte, tak je zde i pár chovanců, se kterými jsem se neviděla
už delší dobu." Sii odešla.
" Sii vám už včera řekla proč tu jste?"
Všechny jsme přikývly.
"Umíte ovládat živly?"
"Ne." Řekla jsem.
"Dobrá…" Řekl zadumaně mnich. "Voda, země a vzduch to budou mít lehké, ale s ohněm budou
potíže."
"Jak to myslíte?" Zeptala se Soňa.
"Národ ohně zběhnul, pomáhá démonům dostat se na náš svět. Proti vám se už připravili, najít
učitele ovládání ohně je skoro nemožné."
" A co Sii, ta oheň ovládá."
"U ní je to trošku odlišné, ovládání ohně se u ní nemělo vyskytnout, ovládá jej skrze energii."
"Aha a jak vlastně poznáme, kdo představuje jaký živel?"
"Tady." Ukázal na altánek, ke kterému jsme došli. "Každá vemte ten kámen do ruky a uvidíte."
"Jaký kámen?" Zeptala se Sára.
"Podívej se dovnitř." Podíval se na ni mnich jako na blba. "Zdá se mi to nebo je každá generace
hloupější?" Zeptal se sám sebe.
Vešly jsme dovnitř, tam byl na podstavci vyhlazený kámen. Vzala jsem ho do ruky, v tu chvíli se na něm objevily plamínky, které se hýbaly.
"Co to do háje?" Zamumlala jsem.
"Ty budeš asi oheň, dej to sem." Řekla krátce Soňa a vzala si ho, jí v ruce zezelenal a objevily se na něm kytky.
"To bude země, ale co já?" Zeptala se netrpělivá Rebeka a vzala si kámen, nebo co to bylo.
Jí v ruce zmodral, měl jemnou barvu, jako nebe a na něm byly mraky.
"Dobře, já budu voda, ale nevadilo by, kdybych se podívala, jak to vypadá?" Zeptala se věčně zvědavá Sára. Na kameni se objevily vlny, jako v moři.
"Skvěle, Sára, Soňa a Rebeka tu učitelé mají, ale co uděláme se Saskií?" Zamyslel se mnich, který stál
u vchodu altánku.
"Může si najít učitele později, jinak ji můžu učit já." Sii stála přímo za mnou a jakmile promluvila, tak
sem sebou škubla.
"To mi už nedělej!" Vykřikla jsem.
"Co to je za kámen?" Zase ta Sářina zvědavost.
"Říkáme mu Fezak, pomáhá chovancům určit si jejich schopnosti, protože některé tady rodiče odloží
už jako nemluvňata." Vysvětlila Sii.
"Máme to vyřešeno, odpoledne vás zavedu na cvičiště, ale teď byste měli něco sníst."

Herečky které dost obdivuju

10. dubna 2013 v 17:26 | Aly |  Herci
Ahoj.
Jsou to tři herečky...


Audrey Hepburn- Určitě ji všichni znáte, dle mne měla obrovský talent. Mám z ní trochu komplexy, kvůli očím, ale herečka to byla úžasná...



Jenna-Louise Coleman- Skvělá herečka, ze které mám dost komplexy :D


Freema Agyeman- Objevila se v Doctorovi Who, jako Martha Jones, a přiznám se, že jsem ji měla ze všech společnic nejraději.



Z těch hereček mám takové komplexy, že si to neumíte představit :D Ale to, že jsou úžasně talentované jim neodpářu.

Mí oblíbení herci

9. dubna 2013 v 20:32 | Aly |  Herci
Takže zde dávám seznam(není to žebříček) mých oblíbených herců a proč se mi líbí, kdyby tam byl vzhled tak tenhle článek je nesnesitelně dlouhý a plný fotek.


Tihle jsou mí tři nejolíbenější:

Matt Smith- Herec s obrovským charisma a obrovským talentem, vážně se mi strašně líbí, jsem dost ráda, že se dívám na Doctora Who, jinak bych se s ním nesetkala.
Hraje v seriálu Doctor Who, také hrál ve filmu Lůno a Christopher and his Kind, který jsem nepohla najít s titulkama a tak jsem rozuměla z celého filmu jen: "Boys, boys, boys." :D



Dev Patel-Holky říkají, že to je ušoplesk :D ale mě se líbí. Působí tak roztomile :D
Zmerčila jsem ho ve filmu Poslední vládce větru, kde hrál prince Zuka, můžete ho znát taky z filmu Milionář z chatrče.



Haden Christensen- Herec, který stvárnil Anakina Skywalkera, navíc pěkný.
Jak jsem se zmínila hrál ve hvězdných válkách...

Kdy už to bude? Aneb čekání na Cold War.

9. dubna 2013 v 18:39 | Aly |  Témata týdne
Ahoj, jaksi jsem zjistila, že jsem závislá na seriálu Doctor Who.
Netrpělivě čekám na víkend, v sobotu se vysílá další epizoda a to jsem minule pendlovala celý den po pokoji a opakovala "Co dělat, co dělat." Pořád dokola, dokud to nehrálo a to hrálo anglicky a to jsem rozuměla každé desáté slovo a byla schopná si přeložit každé dvacáté, takže jsem čekala na verzi s titulky celou noc, to jsem nespala, co pět minut se dívala na seriálové stránky jestli to tam bude.
A ten týden teď, no strašně se těším na epizodu Cold War, sedím na PC a aktualizuju facebook, jestli nejsou fotky z natáčení atd....
No teď jsem se asi na deset minut zabavila tím, že jsem nakreslila Daleka, ale moc mi nevyšel....
Jak říkám, krátím čas jak můžu, nikdy jsem nebyla tak nedočkavá, ale prostě ten seriál miluju.

Den blbec

5. dubna 2013 v 21:05 | Aly |  Můj svět a moje žblepty
Ahoj, dneska se konečně dostávám k PC, jestli chcete, popíšu vám můj dnešní den, vlastně ho popíšu ať chcete nebo ne, je jen na vás jak se rozhodnete.

Ráno zaspím, kamarádka, která se stavuje každé ráno mě vzbudí mobilem až kolem sedmé, nám začíná škola o půl osmé.
Dále...
Zeměpis, dostala jsem písemku 22 bodů z 30 a mám trojku, o jeden bod! Dějepis-píše se, já samozřejmě jako obyčejně nic nevím. Dále jsem si asi znepřátelila kluka, který se mi líbí, buď to, nebo ho něco žere.
Dále...
Příjdu ze školy a mamka chce vidět moji žákovskou, nemám na výběr a musím jí ji dát, protože potřebuju podpis na třídní schůzky, jinak by mě učitelka seřvala a byla bych po škole. No a samozřejmě, že celý týden hromadím blbé známky a nic jí o nich neříkám, takže jsem dostala seřváno a musela jsem si uklidit v pokoji. Pro někoho normální věc, ale mamka většinou respektuje můj smysl pro nepořádek, takže když jednou za sto let uklidím tak to je minimálně na dvě hodiny.
Dále...
Už to je takové vtipnější, šla jsem ven s holkama, potřebovala jsem se odreagovat, vracím se domů koukám kde co lítá a uvíznu v díře ve schoodech, spíš moje noha...

Takže asi napíšu glos na nějakou povídku to mi zvedne náladu...., :D

Nejlepší sci-fi seriál, tedy aspoň podle mě.

4. dubna 2013 v 20:59 | Aly |  Doctor who
Ahoj, nejlepší sci-fi?
Doctor Who!
Je to fakt úžasný seriál, od originality, až po výběr herců. Asi bych mohla nastínit děj....

Doktor je poslední z rasy Pánů času, vypadají jako lidé, ale mají dvě srdce a mají trik jak obelstit smrt, regenerace, když jsou na pokraji smrti tak zregenerují, stane se z nich nová osoba, od vzledu až po oblíbenou frázi. Pánové času mají vesmírné lodě, TARDIS, které jsou zevnitř větší a dokáží cestovat časem i prostorem, ta Doktorova vypadá jako stará anglická telefoní budka z 50. let 20. století. Doktor jen tak cestuje a na cestách má různé společníky.
Nový seriál má sedm sérií, ten starý bych s jeho 26 sériemi fakt nedala.

SPOILERY!!!
Co si myslím o jednotlivých sériích nového seriálu? K ději se moc vyjadřovat nebudu, jen k postavám.
1. série
Doktor, respektive jeho devátá reinkarnace mi přišla charakterově dobrá.
Rose jsem si ze začátku moc neoblíbila, ale potom mi přirostla k srdci. Postava, kterou jsem měla dost ráda byla Rosina matka, přišla mi vtipná.

2.-4.série:
David Tennant mi k postavě Doktora sedne nejvíce, nevím ani proč, jestli za to může to, že má oblek a tenisky, nebo to, že může být i střeštěný i vážný. Ke konci jsem se modlila, aby nezregeneroval (nevím jak se to píše) Docela se mi líbil, mám slabost pro tmavé oči.
Potom co odešla Rose ji nahradila Marta, kterou jsem si hned oblíbila. Po Martě přišla Donna, která byla sice fajn, ale prostě to nebylo ono.

5.-6. série:
Matt Smith se mi ze začátku moc nelíbil, prostě jsem měla raději Davida Tennanta, ale je dost pěknej, takže jo je sexy a to jeho tvrzení "Motýlky jsou cool." to mě fakt dostalo.:D
Amy je fajn, prostě normální holka, Rory, Amyin manžel je super, fajnej, srandovní. Zato River jsem neměla moc ráda, to má taky svůj důvod, ale spoilery nebudou.
Tady i s TARDIS:

Vánoce na blátě, Velikonoce na ledě

1. dubna 2013 v 18:45 | Aly
Ahoj, nevím jak u vás, ale v Moravskoslezském kraji sněží, vážně.....
Tohle jsem nafotila před chvilkou.

Úžasné Velikonoce, no nemám pravdu?
Chudák Senda (náš pes), brodí se ve sněhu a to je to labrador, no zakrslý labrador. Ale má vyšlapané cestičky.

No aspoň jsem se tento rok vyhnula výprasku...